Krásný den,
asi tu není nikdo, kdo by nezaznamenal tragické události včerejška. Myslím si, že nás to všechny zasáhlo a já samozřejmě nejsem výjimkou. Dnešní článek jsem neměla připravený, takže ho píši až dnes večer, dříve to prostě nešlo. Asi nebude tak veselý a rozjásaný, jak by si původně ten krásný předvánoční čas zasloužil. Už se tedy budeme věnovat knihám. Listopadová bilance není moc vysoká, ale já jsem prostě nestíhala číst. Ani nemocenská mi nepřidala, bylo mi blbě a hodně jsem spala.
Julie Caplinová – Vinice ve Francii
O toto posledním počinu oblíbené autorky už vyšla recenze zde.
Barbora Bernátová – Dívka v mlze
Jedná se o slovenskou detektivku, bavila mě a více se dozvíte zde.
Jules Wake – S láskou z Londýna
Jules Wake je pseudonym Julie Caplinové a série S láskou z… vychází v nakladatelství Motto. Některé díly jsou povedené, jiné slabší. Tento tedy patří mezi ty lepší, za mě je to hodně tím prostředím – já mám prostě Británii ráda. Tilly pracuje jako maskérka v opeře a je trochu volnomyšlenkářka. Má snoubence Felixe, ale ten jejich vztah je takový zvláštní. Do jejich práce nastoupí nový vedoucí IT oddělení Marcus a ten je z Tilly hotový. Ne jen kvůli tomu, že se mu líbí, ale hlavně pro její počítačovou neschopnost a neochotu se něco nového učit. Jak se ti dva ale více seznamují, tak se mění i jejich vzájemné postoje k práci. Romance je to celkem předvídatelná, ale bavilo mě to. Marcus je hodně sympatický a Tilly je tak správně ztřeštěná:-)
Marek Müller – Zefkovo probuzení
Na toto české sci-fi je samostatná recenze zde.
R. L. Mathewson – Jeho hra
Jeho hra je další díl ze série o rodině Bradfordů. Tuto sérii mám hodně ráda a na další díl jsem se fakt těšila. Danny má někdy chování neandrtálce, ale jinak je roztomilý. Neuvěřitelně ho baví vytáčet svoji sousedku Jodi, které říká Zvonilka. Upřímně řečeno, celá série si je podobná, ale na druhou stranu aspoň vím, co dostanu. Ten humor zde je jednoduchý, romantická linka předvídatelná, ale mě tak trochu rozežraná rodina Bradfordů baví:-)
Susan Elizabeth Phillips – Není rozkošná?
Po letech jsem se dostala k mému kdysi velmi oblíbenému románu Není rozkošná od Susan Elizabeth Phillips. Je už starší, první vydání bylo v roce 2004, ale kdysi jsem ho měla moc ráda, tak jsem byla zvědavá, jak mě bude bavit nyní. Nezklamal:-) Sugar Beth byla kdysi královnou střední školy v americkém maloměstě Parrish a se svým dívčím gangem Brčálnic ovládala místní scénu. Podařilo se jí dokonce zdiskreditovat mladého učitele angličtiny. Vše to dělala hlavně kvůli tomu, že její milovaný bohatý otec měl ještě jednu rodinu a její nevlastní sestra Winnie s í chodila do školy. Sugar Beth sice měla otcovo jmění, ale ne jeho lásku. Po letech se vrací zpět do města. Je chudá jako kostelní myš, Winnie je nyní nepsanou vůdkyní města a zároveň si vzala Sugar Bethinu lásku ze střední školy a k tomu všemu ten proklatý učitel! Napsal román, z něhož se stal bestseller, koupil rodný dům Sugar Beth a ještě se spřátelil s Winnie. Najednou se role všech obrátily… Kniha je skvělá. Je to sice romance, ale řeší docela vážná témata. K tomu všemu se občas musíte smát, jindy byste za ty postavy brečeli.
Kristen Callihen – Idol
Jako poslední kniha dnešního článku je zde první díl povedené série o hudební skupině Kill John. Já jsem náhodou začínala tím druhým a až nakonec jsem se dopracovala k tomuto prvnímu, ale zase mi to tolik nevadí. Libby žije na malém městě a nemá žádné ambice. Hodně se drží stranou, což je škoda, protože je talentovaná muzikantka. Shodou náhod se seznámí s Killianem a hned v něm nepozná frontmana známé kapely. Mezi nimi přeskočí jiskra, ale Killian se chystá na velké turné a bude pryč téměř rok. Já nemám ráda úplně příběhy, kde jsou jakoby celebrity, hlavně kapely (nemám k tomu relevantní důvod), ale jak jsem u této série začala knihou Manažer, která byla o manažerovi kapely, tak mě to chytlo. Kristen Callihen prostě píše skvěle, takže už teď se těším na další díl…
Jak sami vidíte, sedm kousků je na mě docela bída, ale věřím, že v prosinci se to zase zlepší. Musím říci, že všechny kousky mě hodně bavily, není tu žádný propadák, což už dlouho nebylo. Jak se cítíte vy? Napište mi:-)
Vaše Čičulka
Ahoj Hani, přišla jsem Ti popřát pokud možno poklidné svátky vánoční a hlavně zdraví. K Tvé otázce jak se cítím – jako každému normálnímu člověku je mě z toho nanic a velice velice smutno. Tenhle rok bych nejradši celý smazala. Lenka
Ahoj Leni,
vím, že jsi psala, že jsi to měla letos velmi náročné.
Jsi opravdu velká čtenář, Hani! Na mě to je pořádná porce!
Měj příjemný den. Helena
Ahoj Helenko,
díky moc:-)
Ahoj Haničko, na mě je tohle pořád velmi slušný počet. Já jsem se po nějaké odmlce zase dostala k četbě, co si volím sama, tak jsem se díky volnu i začala prokousávat zásobami, co tu mám k přečtení. Třeba mi přinese Ježíšek i nějaké knižní dárečky. Jak se cítím? Poslední dobou je to horská dráha, co se týče událostí poslední doby nechápu, kde se v lidech bere ta nenávist, bolest chápu ale dá se s ní pracovat jinak, ale ta nenávist. Je to neskutečně smutné, a popravdě se teď vyhýbám zprávám, protože jsem citlivá a už jsem to tak 12x obrečela a je mi z toho špatně.
Ahoj Sabi,
já teď pracovně taky nějak nestíhám to čtení, ale snad se to přes Vánoce změní.
Ahoj, to co se stalo..na to nemám slov, zasáhlo mě to opravdu hodně. Byli jsme včera v Brně, stavili jsme se i na pietní místo, zapálit svíčku, cítím velký smutek.
Ahojky,
mám to úplně stejně… Mám hodně známých, kteří působí na univerzitě, tak jsem se dost bála…
Hani, to asi zasáhlo každého. Tušila jsem, že se něco děje, už když jsem šla ve čtvrtek kolem půl čtvrté z práce – byl zavřený Mánesův most (mezi Klárovem a FF), stály tramvaje, metro nestavělo na Staroměstské… Ale že to bude taková hrůza, to mne nenapadlo ani ve snu.
Jinak i na mne je 7 knížek hodně, většinou dám tak 4 až 5 za měsíc. Teď čtu zrovna Caplinovou – Lásku na vinici.
Krásné Vánoce
Ahoj Stáni,
hlavně že ji v pořádku…