Povídky a jedna báseň – recenze

Krásný den,

o českých autorech tu moc často nepíšu, ale dala jsem si takové malé předsevzetí, že bych jejich knihy mohla více číst. S Michaelou Klevisovou a Antonínem Mazáčem jsem byla hodně spokojená. Nově jsem sáhla po mém oblíbeném herci, skladateli a vlastně i spisovateli Zdeňku Svěrákovi. Do této doby jsem od něj četla jen různé Cimrmany, ale mamka ho má hodně ráda a knihu Povídky a jedna báseň mi doporučovala. Knihu vydalo nakladatelství Cosmopolis a já jsem ji získala v rámci spolupráce.

oficiální popis:

Zcela nové povídky různého ladění z pera českého velikána, z nichž některé jsou humorné, jiné vedou k zamyšlení, ale všechny jsou protkané autorovou laskavostí a životní moudrostí. Inspirací pro povídky Zdeňka Svěráka je život sám a kdokoli z nás se mohl v životě dostat do stejné situace jako jejich hrdinové.

Bonusem knihy je báseň, která nečekaně předpovídá budoucnost českého národa, a navíc v jedné povídce mohou jen sami čtenáři odhalit pachatele trestného činu.

„Moje třetí knížka povídek vás má svým názvem oklamat, že se jedná o skvělé čtení. Proto jsem jejího grafika ponoukl, aby spojka „a“ byla na obálce nenápadná. Pravda je, že obsahuje povídky různého ladění. Nejveselejší je asi Ruina (1963), nejsmutnější je možná Generál (2020). Některé jsou ze života, jiné jsou vymyšlené, ale tak věrohodně, že to nemůžete odhalit.
Byl bych rád, kdybyste ve všech našli dávku humoru. Je tam různě poschovávaný, ale doufám, že tam je, protože jinak by mě psaní ani nebavilo.“
Zdeněk Svěrák

zdroj

moje hodnocení:

Jak už název naznačuje, v knize najdeme jednu báseň a povídky, kterých je konkrétně osm. Jejich rozsah není nijak veliký, takže je máte přečtené během chvilky (já jsem zvládla celou knihu během čekání u doktora). některé povídky jsou humorné, jiné trochu romantické nebo naopak plné zamyšlení. Všechny ale oplývají laskavostí, která je typická právě pro Zdeňka Svěráka. Všechny příběhy v sobě ukrývají moudrost a jsou opravdu dojemné (až se mi chtělo brečet). I když jsem byla při čtení dost naměkko, několikrát jsem se od srdce zasmála (což v čekárně na poliklinice bylo trochu podivné:-D).

Nejsem si jistá, jestli autor opravdu prožil to, co popisuje, ale všechny příběhy působí velmi autenticky. Na závěr knihy si Svěrák pro nás čtenáře nachystal báseň vylíčení popravy, která je hodně silná a tak nějak mi tematicky nejde k ostatním textům, ale i tak se mi líbí. Nemohu si pomoci, ale ze stylu psaní cítím to Svěrákovo původní povolání a lásku k českému jazyku.

Je to taková čtenářská jednohubka, ale zanechává veliký dojem. Jestli chcete někoho potěšit krásnou knihou, vřele Povídky a jednu báseň doporučuji. Za zaslání knihy ještě jednou děkuji nakladatelství Cosmopolis a vy ji seženete na stránkách Grady.

Četli jste už nějakou knihu od Zdeňka Svěráka? Máte rádi jeho humor? Napište mi:-)

Vaše Čičulka

8 thoughts on “Povídky a jedna báseň – recenze

  1. Helena

    Hani, knihu, vlastně knížečku mám. Vlídnost a kultivovanost pana Svěráka prostě miluji. A jeho humor…
    Měj příjemný den, Helena

  2. Lucie

    Ahoj, jako malá jsem měla ráda Hodiny zpěvu právě se Zdeňkem Svěrákem a Jaroslavem Uhlířem. Jako spisovatele ho neznám, ale ráda bych ho poznala i z této stránky.

Napsat komentář: Helena Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *