Krásný den,

dneska jsem si pro vás připravila recenzi na knihu Volání hvězd od irské autorky Emmy Donoghue. Knihu vydalo nakladatelství Cosmopolis a já jsem ji získala v rámci spolupráce.

oficiální popis:

Irsko bylo zpustošeno hned nadvakrát ― nejprve válkou a pak epidemií španělské chřipky. Julie Powerová pracuje jako zdravotní sestra v dublinské nemocnici na oddělení pro nemocné nastávající matky.

Nemocnice se potýká s velkým nedostatkem zdravotnického personálu, a do tohoto uzavřeného světa vstoupí dvě ženy: doktorka Kathleen Lynnová, která je na útěku před policií, a mladá dobrovolnice Bridie Sweeneyová. Během tří dnů, kdy se neúnavně starají o své pacientky a přivádějí na svět nový život, se jim všem obrátí život vzhůru nohama…

zdroj

moje hodnocení:

Irsko – jakmile jsem zjistila, že se příběh odehrává v zemi mého srdce, chtěla jsem si ho přečíst. Až později jsem si uvědomila, že to nebude nic veselého, protože Dublin v době španělské chřipky bezprostředně po první světové válce na tom byl opravdu špatně. Nakonec jsem musela tuto knihu číst na dvakrát. Ne že by byla špatná, ale poprvé jsem si ji vybrala, když jsem měla špatnou náladu, takže to nebyl zrovna ten nejlepší čas na čtení smutného příběhu.

Vše se odehrává tedy v Dublinu během několika dnů. Docela mě překvapilo, že tolik událostí proběhlo v nějakých 72 hodinách. Příběh je vyprávěn z pohledu hlavní hrdinky, zdravotní sestry Julie Powerové. Ta pracuje v nemocnici na oddělení pro těhotné ženy, které onemocněly španělskou chřipkou. Možná je slovo oddělení dost nadnesené, jedná se o jednu malou místnost s oknem a třemi nemocničními lůžky.

Během služby se seznamuje s prostou dívkou Bridií, která žije v klášterním sirotčinci. Je moc milá, zapálená do práce a Julie je pro ni od začátku hrdinka. Jejich vztah se v průběhu všech událostí velmi dynamicky vyvíjí a docela dost mě to překvapilo, kam až to zašlo. To jsem od irských děvčat nečekala.

Irsko je naprosto kouzelná země, plná krásných míst, čarovné přírody a opravdu milých lidí. Bohužel zde je ukázaná jeho odvrácená strana – extrémní chudoba první poloviny 20. století, náročný boj o nezávislost Irska na Británii, ortodoxní přístup k víře a velmi brutální pohled na ženy, těhotenství a především na nechtěná těhotenství. Velmi realisticky je zde popsány všechny diskriminační praktiky a předsudky.

Musím také vyzdvihnout pravdu povedené popisy zdravotnických zákroků a tehdejších lékařských zákroků. Myslím si, že je to zajímavé pro všechny, ne jen pro zdravotníky. Prostředí je drsné, vybavení mizerné a odborníci často chybějí.

Na začátku mi chvilku trvalo, než jsem se začetla, ale od takové třetiny už to byla jízda plná dalších případů, akce a docela nečekaných situací. I když autorka nepoužívá zbytečný patos, tak jsem byla chvílemi hodně dojatá (trochu jsem si i pobrečela, to jinak nejde).

Číst knihu, kde je hlavním tématem epidemie španělské chřipky, je zrovna v dnešní době docela nelehká věc. Člověk má tendenci porovnávat, analyzovat a hodnotit. Podtitul románu je příběh o naději a přežití a řeknu vám na rovinu, ta naděje se mi tam hledala velmi těžko…

Vůbec jsem nečekala, že se mi tato kniha bude tolik líbit, ale opravdu vyzdvihuji popis všech zdravotnických zákroků, zachycení problematiky irské katolické církve a celkově stav Irska v době epidemie.

Za zaslání knihy ještě jednou děkuji nakladatelství Cosmopolis a vy ji seženete na stránkách Grady. Máte rádi příběhy z Irska? Vyhledávate knihy, které se týkají lékařského prostředí? Napište mi:-)

Vaše Čičulka