Vila Tugendhat -interiéry – fotočlánek

Krásný den, 

první srpnový den jsem jela pracovně do Brna na návštěvu vily Tugendhat. Je to můj letitý sen, takže jsem moc ráda, když se mi díky průvodcování splnil. Zájezd jsem objednala i pro rodiče, protože ji také chtěli vidět. Dostat se dovnitř je docela náročné, čekací listina je na rok minimálně. Každopádně volně přístupné jsou zahrady okolo vily a pak také spodní vila Löw Beer, kde žil otec Grety Tugendhatové.

ložnice

pracovna

pohled do hlavní místnosti ze schodiště

onyxová stěna

pohled z kuchyně

knihovna

detail zarážky do dveří

Zakázka na tuto vilu byla zadaná už roku 1928 a v roce 1930 ji Mies van der Rohe dokončil a rodina se tam mohla nastěhovat. Bohužel roku 1938 byli nuceni odejít do emigrace, takže si úžasnou vilu tak moc neužili. Kromě toho zde použil poprvé ocelovou konstrukci, kde celá váha stavby spočívá na těch nosnících, a ne na obvodových zdích.

obývací část

detail kliky

kuchyň

vzduchotechnika

posezení v knihovně – vzadu je vidět vchod do tajné místnosti

terasa

zimní zahrada

V čem spočívá unikátnost této stavby? Díky otcově bohatství měl van der Rohe naprosto volný rozpočet, a tak zde najdete nejen unikátní technologie, ale především ten nejdražší a nejkvalitnější materiál. Z ulice to vypadá jako jednoduchá přízemní stavba, ale nenechte se mýlit. Vila je zabudovaná do svahu, takže člověk vstupuje do horního patra a postupně může sejít až do přízemí.

hlavní místnost

ovládání oken

horní ložnice

detail kliky

ložnice

kuchyně

mamka:-)

Zajímavé je zde i propojení s přírodou, protože je jeden z typických rysů architekta. Navrhl zde speciální okna, která zajíždí celá do podlahy, a tak se terasa najednou otevře a park je najednou součástí celé stavby.

pohled na schodiště z terasy

pohled do zahrady

jídelna

obývací část

obývací část

obývací část

Kromě samotného domu navrhl Mies van der Rohe také nábytek a vnitřní zařízení vily, včetně takových detailů, jako jsou kliky nebo zarážky dveří. Rád pracoval s otevřeným prostorem, a proto obytná část v prvním patře je vlastně jedna veliká místnost, kde dělení naznačuje jen obložení jídelny z ebenu, onyxová stěna v obývací části a různé závěsy.

koupelna

vysoké dveře, které opticky navyšovaly stropy

srdce z onyxu – osvětlená stěna

hala v horním patře

obývací část

Onyxová stěna je takovým srdcem domu. Po dokončení vyšlo najevo, že když sluníčko svítí do místnosti, prozáří některé části onyxové zdi, která tak získá sytou lososovou barvu.

detail osvětlení

ložnice

dětský pokoj

Mám tu opravdu dost fotek, protože focení ve vile stojí 300 Kč, lístek na jednoho člověka ve skupině vyšel na 450 Kč.  U vily není žádné parkoviště, ale dá se zastavit různě v ulicích okolo. Ve vile se chodí po schodech, není tam nic bezbariérového. Také tam není žádné místo k sezení, tak jen abyste s tím počítali.

ložnice

chodba

pohled do zahrady

pohled na horní terasu

Já jsem z vily nadšená, je to opravdu úžasná ukázka moderní architektury. Měli jsme tam skvělé průvodce, kteří toho opravdu hodně věděli, což se mi moc líbilo. Jelo nás tam i se mnou 47 a všichni se vraceli nadšení, takže vám vilu Tugendhat opravdu mohu doporučit:-) Příště bude článek o exteriérech.

Byli jste někdy v této památce Unesco? Máte rádi moderní architekturu? Napište mi:-)

Vaše Čičulka

Tagged on: , ,

8 thoughts on “Vila Tugendhat -interiéry – fotočlánek

  1. Helena

    Haničko, v dobrém závidím! Máme tu návštěvu dlouho plánovanou, vysněnou, ale zatím se nedaří ji uskutečnit. Brno není tak úplně blízko, když jedeme tím směrem, nejsou vstupenky nebo na čas, kdy se musíme věnovat práci… Ono to jednou vyjde.
    Moc děkuji za ty fotky a přeji příjemný den, Helena

    1. ciculka Post author

      Ahoj Helenko,
      já i naši jsme tam taky dlouho chtěli a nakonec se to nečekaně povedlo díky mojí práci. Pro mě taky Brno není blízko, i když tam táta učí a každý týden tam jezdí na přednášky (autobusem). Přeji ti, aby to ti to taky jednou vyšlo a abys měla tak skvělého průvodce jako my.

  2. Lucie

    Ahoj, byla jsem tam, studovala jsem stavařinu a ještě k tomu v Brně, tak to pro mně nebo pro nás bylo i něco jako nepsaná povinnost:) A rozhodně můžu taky doporučit, stojí za to za návštěvu:)

    1. ciculka Post author

      Ahoj, stavařinu? To muselo být pěkně těžké. Já jsem ráda, že jsem se tam konečně dostala, není to tak snadné, jak jsem si myslela.

Napsat komentář: Helena Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *