Sofie, Smrťák a já – recenze

Krásný den, 

dneska se spolu podíváme na druhou knihu z balíčku od nakladatelství Cosmopolis, který mi v rámci spolupráce přišel. Jedná se o velmi originální román Sofie, Smrťák a já od německého autora a hudebníka Theese Uhlmana.

oficiální popis:

U dveří vypravěče kdosi zazvoní. Když otevře, uvidí podivného muže, který je mu podezřele podobný, a navíc tvrdí, že je Smrt, že ho musí odvést a že mu zbývají poslední tři minuty života. V bytě se mezi nimi rozvine absurdně vtipná diskuze, kterou přeruší další zvonění. Za dveřmi stojí hrdinova bývalá přítelkyně Sofie, se kterou měl jet na návštěvu své matky a také svého sedmiletého syna, kterému sice posílá každý den pohlednici, ale už roky se s ním neviděl. Smrťák uzná, že člověk by neměl odejít ze světa bez rozloučení, a všichni tři se vydají na výlet plný neuvěřitelných náhod a situací způsobených neobratností, s níž se Smrťák pohybuje ve světě živých. Během cesty řeší samé důležité otázky jako třeba: Musí Smrťák čurat? A pokud ano, jak to dělá?

zdroj

moje hodnocení:

Řekla bych, že podtitul Když vás navštíví Smrťák, začne být živo je opravdu výstižný. Thees Uhlmann je především německý hudebník a toto je jeho prvotina, která se ale velmi povedla. Řekla bych, že je to vyvážená kombinace dojemného a humorného příběhu obyčejného člověka.

Příběh začíná, když u hlavního hrdiny zazvoní Smrťák a řekne mu, že má jen tři minuty a pak zemře. Co jsou jeho poslední přání? Nějakou shodou náhod se k nim postupně připojuje hrdinova bývala přítelkyně Sofie a později i jeho velmi vtipná maminka.

Ústřední trojice, kterou známe už z názvu, je hodně neotřelá a docela dost různorodá. Vypravěč je takový obyčejný chlapík, jehož velkou vášní je fotbal a německá Bundesliga. Nemá žádné ambice a celkově svým životem docela dost proplouvá. Sofie je hodně originální, myslím, že je to postava, kterou opravdu bude mít rád každý čtenář. Je trochu neurvalá, ale přitom velmi laskavá a hodná. Rozhodně je to ženská do nepohody, protože takový Smrťák jí vlastně vůbec nevyděsil…

Samotná postava smrti je hodně originální. Během čtení se seznámíme s několika dalšími kandidáty na Smrťáka, což jsou takové hodně dramatické a akční scény.  Jinak jeho konání je dost vtipné, protože lidský svět ho naplňuje nadšením, vše rád zkoumá a také si velmi rád povídá. Pasáže s ním jsou opravdu vtipné, ale je to takový inteligentní humor.

Celý román je takovou vyváženou kombinací dojemného loučení umírajícího člověka, který si je vědom toho, že spoustu věcí ve svém životě nestihl, a komického setkání se smrtí, kterou vlastně skoro celou dobu nebereme vážně. Jenže pak přijde konec a je to opravdu konec…

Prvotina Theese Uhlmanna velmi svérázným způsobem připomněla, že bychom si života měli vážit, a že bychom si měli uvědomit, že život je jen jeden. bavilo mě to, četlo se to dobře, ale počítejte s tím, že konec je opravdu definitivní a také že vás opravdu bude nutit k zamyšlení. 

Já ještě jednou děkuji za zaslání knihy nakladatelství Cosmopolis a vy ji seženete na stránkách Grady. Jak vás zaujal tento neotřelý román? Napište mi:-)

Vaše Čičulka

2 thoughts on “Sofie, Smrťák a já – recenze

  1. Lenka

    Za mě je podobně laděná Smrt a jiné vrcholy mého života – taková humorná knížka o tom, jaké to je vyrůstat s tím, že jsi předurčen být novým nástupcem Smrti a nevědět o tom. Hlavní hrdina spatří Smrt ještě coby malé dítě a ta, nadšená tím, že ji někdo vidí a může si s ní povídat, ho začne doprovázet jeho životem a polehoučku ho začne připravovat na jeho budoucí roli.

    1. ciculka Post author

      Ahoj Leni,
      Smrt a jiné vrtochy mého života neznám, ale ten popis mě docela zaujal, tak se po tom asi mrknu v knihovně:-) Díky za tip!

Napsat komentář: ciculka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *