Osudné svědectví – recenze

Krásný den,

konečně jsem se dočkali, je tu nový díl detektivky s Erikou Fosterovou – Osudné svědectví. Autorem je pořád britský spisovatel Robert Bryndza, knihu tradičně vydalo nakladatelství Cosmopolis a já jsem ji získala v rámci spolupráce.

oficiální popis:

Detektiv Erika Fosterová se během večerní procházky v okolí svého nového domu v Blackheath ocitá na místě činu. Brutálně zavražděná žena je Vicky Clarkeová, která měla svůj vlastní podcast o skutečných zločinech.

Poté co se Erika připojí k vyšetřování případu, zjistí, že Vicky pracovala na nové epizodě podcastu o sexuálním predátorovi, který loví mladé studentky v okolí jižního Londýna, a než se v hluboké noci vloupá k nim domů, dlouho je sleduje.  Jakmile Erika zjistí, že všechny Vickyiny poznámky a zvukové nahrávky z jejího bytu v době její vraždy zmizely, začíná jí být jasné, že Vicky byla jen krok od odhalení útočníka, jenž ji zavraždil proto, aby nebyl odhalen a dopaden.

Pak ale přijde šok a Erika musí přehodnotit vše, co si do té doby o Vicky myslela a věděla. A s omezeným množstvím indicií a téměř žádnými důkazy musí najít vraha, než udeří znovu.

zdroj

moje hodnocení:

Nebudu vám nic nalhávat, na nového Bryndzu jsem se hodně těšila, série s Erikou Fosterovou mě totiž baví více než ta s Kate Marshallovou. Osudné svědectví se točí kolem vyšetřování sexuálního predátora, který loví mladé dívky, především studentky. Erika se k vyšetřován dostane náhodou, když se při večerní procházce omylem dostane na místo činu.

Vyšetřování vraždy se začíná hodně komplikovat a nakonec musí Erika začít zase úplně od začátku a s novými indiciemi. Mile mě překvapilo, že autor se rozhodl dát zase více prostoru osobnímu životu Eriky, tentokrát především jejím slovenským kořenům. Samozřejmě i v tomto díle se objevují její tým, kde úplně nejvtipnější postava je detektiv Kate Mossová:-D

Kapitoly jsou hodně krátké, úderné, napsané dynamicky. Celý příběh je hodně dobře propracovaný, a proto tak trochu vyčnívá závěr, kdy mi přijde, že je to trochu uspěchané a zbytečně stručné. Kdyby tam přibylo pár stránek navíc, nezlobila bych se.

I když nemůžu říct, že bych v knize nenašla nějaké malé bezvýznamné minus, bavila jsem se a užila si ji. Přečetla jsem ji samozřejmě za jeden den, to jinak nešlo:-D Mně se Osudné svědectví líbilo, bavilo mě a rozhodně ho mohu doporučit. Za zaslání knihy ještě jednou děkuji nakladatelství Cosmopolis a vy ji seženete na stránkách Grady.

Máte rádi příběhy Roberta Bryndzy? Baví vás spíše knihy s Kate, nebo s Erikou? Napište mi:-)

Vaše Čičulka

6 thoughts on “Osudné svědectví – recenze

  1. Helena

    No jsem ostuda, všude slyším jen chválu a sama jsem žádného Bryndu nečetla. Zatím!
    Hani, děkuji za tip a přeji příjemný den. Helena

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *