Noční návštěva – recenze

Krásný den, 

na začátku února mi přišel balíček s novinkami z nakladatelství Cosmopolis. Jednou z nich je i kniha Noční návštěva od americké autorky Carol Goodman. Já jsem ji tedy získala v rámci spolupráce a jsem za to samozřejmě ráda.

oficiální popis:

Jedné noci, uprostřed sněhové bouře, vystoupí z autobusu Alice s desetiletým synem Orenem. Prchají před jejím násilnickým manželem a zoufalá Alice se snaží schovat a ochránit sebe i své dítě. Jedno tajemství si ovšem nechává pro sebe. U autobusu je vyzvedne Mattie, padesátiletá sociální pracovnice, která žije sama v polorozpadlém domě uprostřed lesa. Když je potřeba se uprostřed noci o někoho postarat, volají právě jí. Podle pravidel by měla odvézt Alici a Orena na místní ubytovnu, ale místo toho je vezme k sobě domů. Že Oren jí připomíná mladšího bratra, který před třiceti lety zemřel, když mu bylo deset, si ovšem Mattie nechává pro sebe. Zatímco sněhová bouře okolo nich zesiluje, vyplouvá minulost obou žen na povrch. Která z nich je víc nebezpečná a která ve větším nebezpečí?

zdroj

moje hodnocení:

Knihu jsem si vybírala sama, a to především na základě anotace. Byla jsem přesvědčená, že to bude pěkný thriller, protože to je to první, co mě po přečtení anotace napadlo. Trochu jsem se ale spletla, je to spíše taková kombinace detektivky, thrilleru, duchařiny a mysteriózního příběhu.

První, co vás ale určitě při pohledu na román zaujme, je velmi povedená obálka, která se přesně hodí k obsahu knihy. Děj se převážně odehrává ve starém domě na samotě v lese a právě to zde najdete. Myslím si, že povedená obálka dělá opravdu hodně.

Na začátku je telefonát zoufalé Alice na linku pro ohrožené ženy, která prchá s malým Orenem před násilnickým partnerem. Ujme se jich sociální pracovnice Mattie, starší dáma, která žije v jednom malém městě, resp. až za městem v lese ve velkém a starém domě. Obě ženy si svěří své životní příběhy, ale obě v nich určité pasáže zamlčují nebo je rovnou upravují…

Kniha není nijak složitá na čtení, protože kompozice je chronologická a je tu jen pár retrospektivních ohlédnutí, která nijak nenarušují čtenářský komfort. Příběh je vyprávěn na střídačku z pohledu obou hlavních hrdinek, Alice i Mattie.  Je to psáno ich – formou, díky které perfektně vidíme všechny situace z pohledu obou žen. Tento styl psaní se mi moc líbil, protože jsem se krásně mohla vcítit do děje.

Musím říci, že k oběma hlavním hrdinkám jsem si docela hledala cestu, protože ani jedna mi nepřišla hned na prvních řádcích sympatická. Ale to je dobře, vadily mi jejich vlastnosti, které tam autorka velmi dobře zakomponovala, takže to podle mě bylo uvěřitelné.

Ostatní postavy, které se tam objevují (moc jich není), jsou také velmi dobře popsány a celkově to všechno působí kompaktně. Trochu navíc mi tam přišla finální zápletka kolem Doreen, nejlepší kamarádky Mattie. Přišla mi tam zbytečná a působilo to na mě, jako by ji tam autorka chtěla za každou cenu namontovat.

Celá kniha se mi četla velmi dobře, svižně, bavila mě ta detektivní část. Co je tam podle mě naprosto zbytečné, jsou všechny pasáže s duchy. Celý příběh by bez problémů fungoval bez nich a podle mě to bylo ještě lepší. Na druhou stranu jsem to bez problém přečetla, takže to zase taková krize nebyla:-)

Za co musím určitě pochválit autorku, je propracovanost celého příběhu, který v anotaci působí docela jednoduše, během čtení se to teda pořádně začne komplikovat, pak dorazí duchové a nakonec se to všechno hezky vyjasní a vysvětlí. Opravdu zde nejsou hluchá místa v logické výstavbě a oceňuji, že autorka nenechala otevřený konec, což je něco, co bytostně nesnáším.

Celkově jsem byla s knihou spokojená. Přečetla jsem ji během pracovního týdne a bavila mě. Nevím, jestli byl můj mozek tolik zničený z práce, ale pravidelně jsem byla překvapována jednotlivými zvraty a bavilo mě to:-) Za knihu ještě jednou děkuji nakladatelství Cosmopolis a vy ji seženete na stránkách Grady. 

Zajímalo by mě, jak jste na tom s duchy vy? Máte rádi duchařské příběhy? Líbí se vám mysteriózní prvky v literatuře? Napište mi:-)

Vaše Čičulka

2 thoughts on “Noční návštěva – recenze

    1. ciculka Post author

      Ahoj,
      no, já jsem na tom podobně, duchařina mě moc nebere a většinou mi dílo kazí. Myslím, že tento román by fungoval stejně dobře i bez té mysteriózní složky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *