Neviděla jsem tě přicházet – recenze

Krásný den, 

edice 7lásky přináší nekomplikované romantické příběhy a jedním z nich je i novinka Neviděla jsem tě přicházet z pera Hayley Doyle. Knihu vydalo nakladatelství Metafora a já jsem ji získala v rámci spolupráce.

oficiální popis:

Zara Khoury věří na lásku. A to tolik, že vyrazí – se všemi svými věcmi (včetně nepostradatelného mopu) – na cestu z Dubaje do Liverpoolu, aby byla s mužem, kterého sotva zná. Je to riskantní, ale ona si je jistá, že spojit svůj život s Nickem ve městě, kde nikoho jiného nezná, je přesně to, co potřebuje. Stěhování je pro ni snadné – celý život se přesouvala z místa na místo, takže vlastně ani neví jakou zemi opravdu nazývá domovem. Ví jen, že vila v Dubaji, kde žije se svým otcem, nevlastní matkou a bratrem to opravdu není. Jim Glover je zaseklý na místě. Od doby, co mu zemřel otec, odložil stranou své sny a zůstává v rodném Liverpoolu, aby se staral o matku. Pracuje na místě bez perspektivy jako výběrčí mýta a vypadá to, jako by pro něj veškeré dobrodružství skončilo. Dokud mu nezazvoní telefon a on se nedozví, že se mu možná právě změnil život – v soutěži v rádiu vyhrál zbrusu nové BMW. Jim má náhle pocit, že získal nový směr. Může prodat auto a vzít matku na Floridu za svou sestrou a jejími dětmi. Může konečně seknout s prací a najít si takovou, která by ho opravdu bavila. Zara a Jim by se, z hlediska pravděpodobnosti, nikdy neměli setkat, ale štěstěna tomu chce jinak, a když se jejich osudy střetnou, začíná cesta, která jim změní život. Krásný příběh o odvaze riskovat a žít život naplno.

zdroj

moje hodnocení:

Znáte film Prázdniny, kde Eli Wallach hovoří o „hezké seznamovačce“? Přesně na to jsem si vzpomněla, když jsem četla, jak se Jim a Zara seznámili. Jenže zatímco film dál pokračuje s lehkostí a humorem a ukazuje opravdové kouzlo romantické komedie, kniha je dost jiná…

Vše je postavené na kontrastech – mužský a ženský pohled, postavy, prostředí, povahy, finanční situace… Jsou tady taková dva světy, které se neplánovaně střetly, a tím došlo ke konfrontaci Jima a Zary. Jestli čekáte spoustu romantiky a klišé, tak to nedělejte. Tento příběh nám připomíná, že náš život není vždy romantická komedie s klasickým happyendem, někdy je tím šťastným koncem něco úplně jiného…

Jim Glover je průměrný třicátník, Angličan z průmyslového města Liverpool. I když vystudoval vysokou školu, pracuje v budce na dálnici a vybírá mýtné. Nikdy nebyl dál než v Londýně. Nemá přítelkyni, musí se starat o nemocnou maminku a jeho jediným rozptýlením je čtvrteční pivo s kamarády a občasné kupování levných paperbacků. Jeho život je šedivý a ponurý jako Anglie za deště.

Zara je mladá Američanka, která žije ve slunném Dubaji. Má tu otce s nevlastní matkou, nejlepší kamarádku Katie a další přátele. Je hodně lehkomyslná a poněkud zbrklá a impulzivní. Procestovala celý svět a bere to jako samozřejmost. I když sama neoplývá bohatstvím, její otec má peněz dost a ona ví, že se na něj může vždy obrátit.

I když je Jim trochu nudný patron, tak je to vlastně milý kluk, který se ke všem chová hezky a nechce nikomu ublížit. Za to Zara mi lezla od začátku dost na nervy, protože se chovala jako rozmazlený fracek a vlastně jsem s ní neměla žádný soucit. I když se jí staly nějaké smutné a bolestivé věci, tak její neuvěřitelné chování všechno přehlušilo. Přesto bych řekla, že se čtenář s charaktery hlavních postav dovede dobře ztotožnit, hlavně kvůli tomu, že jsou to opravdu obyčejní lidé.

Ačkoliv mi Zara fakt pila krev, tak musím říci, že se mi kniha četla velmi dobře a rychle. Ani jsem nemrkla a byla jsem v půlce. A právě ta první polovina má nějaký spád, druhá část knihy mi přišla už slabší a bavila mě méně. Konec není klasický romantický, i když poslední věty to samozřejmě zachraňují.

Co se mi ale líbilo a přišlo mi to zajímavé, je kompozice románu. V díle se střídají pasáže psané ich-formou, které jsou vedeny z pohledu Jima a Zary na střídačku. Jedna situace je tedy popsána z pohledu obou hrdinů a dobře se zde střetává mužský a ženský svět. Kromě toho je vše doplněno o flashbacky, které nám postupně odhalují důležité milníky minulosti.

Přestože knihy ráda chválím, tak toto je pro mě dost průměrný román. Na mě je tu asi málo romantiky, erotiky nebo humoru. Řekla bych ale, že tato kniha bude vyhovovat spíše těm ženám, které nemají ráda přehnaná romantická klišé, erotické romány (tady erotika fakt není) a nevyžadují příliš humoru v příběhu. Mám třeba kamarádku, která by řekla, že tento příběh má happy end, jen vy si pod tím nesmíte představovat žili šťastně až navěky. Jako pohodové letní čtení to ale vůbec není špatné. 

Za zaslání knihy ještě jednou děkuji nakladatelství Metafora a vy ji seženete na stránkách Grady. Zajímalo by mě, jestli jste tým Zara (miluji cestování, je to přirozená součást mého života), nebo tým Jim (nemám touhu někam jezdit, nejlépe mi je doma). Napište mi:-)

Vaše Čičulka

6 thoughts on “Neviděla jsem tě přicházet – recenze

  1. Stáňa

    Hani, já to mám tak napůl 🙂 – jsem ráda doma i ráda někam jedu.
    A jestli bych po této knížce sáhla, to úplně nevím. I když někdy po nějakém lehčím čtení na dovolenou sáhnu a tohle asi mezi takové tituly patří.

    1. ciculka Post author

      Ahoj,
      určitě, tohle je typické letní lehké čtení. Já ráda cestuji, těším se na nová místa, ale pak se taky vždy těším domů:-)

  2. Helena

    Haničko, já jsem rozhodně pro cestování. Naštěstí, protože musím dost často vyjíždět i pracovně.
    Doma to mám ráda, snaž se, aby náš dům byl pro rodinu útočištěm a místem, kam se rádi vrací, ale moc ráda vyjedu a objevuji nové, nepoznané nebo naopak na milovaná místa.
    Měj hezký den, Helena

    1. ciculka Post author

      Ahoj Helenko,
      mně se v mojí práci taky docela daří cestovat. Byla jsem se žáky za těch deset let učení v Lotyšsku, Německu, Skotsku, Walesu, Cornwallu, Irsku, Holandsku, Belgii, Francii a Lucembursku. S tím cestováním to mám taky stejně:-)

  3. Lucie

    Ahoj, asi bych si to klidně přečetla, i když to třeba není nabitý humorem, romantikou nebo erotikou.
    Jinak, já moc ráda cestuji, poznávám místa a lidi, ale z toho se zase nemůžu dočkat, až se vrátím domů, kde je prostě můj bezpečný přístav.

    1. ciculka Post author

      Ahoj,
      s tím cestováním to mám úplně stejně. Baví mě to, cizí místa mě lákají a pak se vždy těším domů.

Napsat komentář: Helena Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *