Krásný den,

tento článek jde mimo mé plány, ale prostě to ze mě musí ven. Zrovna jsem si přečetla článek na serveru novinky.cz o přidání učitelům. Diskuze pod ním je opravdu výživná, nikdy jsem si nemyslela, že jsem utajený milionář, který pracuje jen pár měsíců v roce a neplatí daně. Očividně má hodně lidí dost zkreslenou představu o tom, jak vypadá taková běžná práce učitele na škole v ČR. Vím, že můj blog je jen taková malá záležitost ve světě médií a sociálních sítí, ale třeba si to někdo přečte a dozví se pravdu.

Jestli čtete můj blog pravidelně, tak jste asi už pochopili, že jsem učitelka. Je mi 33 let, učím na střední odborné škole už jedenáctým rokem (začínala jsem na konci vysoké jen na pár hodin). Vystudovala jsem v Českých Budějovicích obor český jazyk a literatura + dějepis pro střední školy. Dále jsem studovala matematiku na Matfyzu, kterou jsem ale nedodělala (nebylo to třeba, přijali k nám novou aprobovanou matikářku). Pocházím z učitelské rodiny, konkrétně jsem třetí generace učitelů v naší rodině. Mamka je ředitelka střední školy, táta je profesor na vysoké škole. Myslím si tedy, že mám opravdu relevantní vhled do českého školství.

Výše zmiňovaný článek se týká přidávání peněz učitelům. Mám pocit, že když některé webové zpravodajské stránky potřebují navýšit čtivost článků a návštěvnost diskusí, tak píší o školství, ideálně o platech učitelů. Za ty roky, které učím, jsem četla už opravdu obrovské množství článků o navyšování platů učitelů, že kdyby to bylo všechno pravda, tak je ze mě opravdu milionář. Bohužel realita spočívá v tom, že se napíše něco o možném přidání (jak si to ti nevděčníci líní představují, chtít další peníze?!), ale nakonec k němu nedojde, o čemž se už taktně mlčí. Tentokrát je tématem rozdělení navýšení mezi tarifní složku a peníze na tzv. odměny. V diskusi se jaksi vytratil fakt, že se jedná o přidání, které bylo slíbeno už před dvěma lety a ke kterému samozřejmě zatím ještě nedošlo.

Z diskuse jsem se dozvěděla mnoho bludů o školství, tak si říkám, že bych aspoň nějaká základní fakta měla uvést na pravou míru. Ráda bych zde také podotkla, že jsem si tuto profesi vybrala dobrovolně, baví mě a myslím si, že jsem aspoň průměrně dobrá učitelka:-)

vzdělání

Jak jsem již psala, mám vysokou školu. Je to základní předpoklad a také zákonný požadavek. Učitel by měl mít minimálně magisterské vzdělání. Pokud někde učí např. bakalář, tak si často vzdělání právě doplňuje. Je nejspíše přijatý proto, že prostě u mnoha aprobací lidé chybějí (např. chemie, fyzika, odborné předměty apod.). Také na učitele tzv. odborných předmětů nebo odborného výcviku se vztahují určité výjimky, ale všeobecně je vysokoškolské vzdělání podmínkou této práce.

pracovní doba

Do práce se chodí klasicky každý den a učitelé mají ze zákona osmihodinovou pracovní dobu. Ta je rozdělená na tzv. přímou vyučovací povinnost (klasická výuka ve třídě) a nepřímou vyučovací povinnost (dohledy, pohotovosti, porady, rodičovské schůzky apod.). Většina ředitelů je natolik osvícených, že netrvá na tom, abychom byli na pracovišti opravdu celých 8,5 hodiny (ano, i my máme pauzu na oběd). Je to docela logické, protože právě nepřímá vyučovací povinnost často přesáhne svůj vymezený čas, a kdo by vám platil přesčas za opravování nebo maturity, že?

Loni jsem do práce chodila už před sedmou, protože jsem měla 26 hodin češtiny, což je fakt šílený úvazek. Letos je to mírnější, takže většinou dorazím tak ve čtvrt na osm. Když mám snídani v jídelně, tak přibližně o 15 minut dříve, abych ji stihla sníst. Ráno jdu klasicky hned do sborovny, kde startuji počítač a kontroluji, že mám nakopírované vše, co budu ten den potřebovat. Zní to možná vtipně, ale máme jednu kopírku a je nás v práci fakt hodně. A takový didaktický test, to je otázka dvou hodin kopírování a dávání dohromady. Už před vyučováním samozřejmě chodí žáci, kteří mají nějaké dotazy, volají rodiče, aby omluvili svoje ratolesti, a taky si vyřizuji emailovou agendu. Snad každý rok mám aspoň jeden ranní dohled, takže v 7:45 už šlapu po chodbě. Ano, součástí práce jsou i dohledy o přestávkách, které jsou povinné a fakt dost kontrolované. Běžně se stává, že mám mezi dvěma hodinami nějakou volnou. Jedná se buď o suplovací pohotovost (člověk sedí na zadku ve sborovně a čeká, kdyby se něco dělo – žádný obídek, žádné rychlé nákupy, jak se píše v diskusi). My máme u nás nastavenou polední pauzu 20 minut, kdy se proboxuji do jídelny, zhltnu jídlo a zase běžím nahoru do patra (pokud nemám dozor nebo není porada).

Hodně se řeší, že učitelé nepracují celých 60 minut, ale jen 45. No, je to docela logické. Zazvoní, vy dořeknete poslední informace, sbalíte se, zkontrolujete třídu, zavřete okna, vyrazíte do sborovny. Ti šťastní z nás učí jen v jedné budově, ale běžně je jich více a vy přebíháte mezi nimi. Dorazíte do sborovny, odhodíte věci na stůl a začnete hledat přípravy na další hodinu. Samozřejmě je přestávka, takže se zase trousí žáci, kteří vám musí nutně něco sdělit. Když mám štěstí, stihnu se napít. Toaleta je sen, máme jednu na celý sbor a vedení, takže to samozřejmě nestíhám. Běžně se mi chce na WC, ale ještě s tím pocitem musím třeba tři hodiny učit. V náročné dny to je klidně jedno čurání doma před odchodem a další ve čtyři odpoledne při příchodu.

Učím na střední škole maturitní předmět, takže se mě týkají i takové aspekty, jako jsou maturity. Ty probíhají minimálně dva týdny, většinou zkouším (nebo jsem tzv. přísedící) všechny třídy. Je to úžasně strávený čas – v sedm ráno ve škole, domů pozdě odpoledne (kolem čtvrté nejdřív). Většinou nám jdou dvě třídy paralelně, takže s kolegyní různě přebíháme. Co se moc neví, tak čas u maturit je tzv. oběť na oltář školy, aneb je to čas navíc, který se vám neproplácí. To je totiž velké téma – učitelé dostanou zaplaceno jen za skutečně odučené hodiny. Je pravda, že hodinová mzda je hodně vysoká, ale pouze v případě, že se mzda rozpočítá na 21 odučených hodin týdně. Reálně je ale odpracovaná týdenní doba 40 hodin – pak je to číslo přirozeně mnohem nižší. Také hodně záleží na předmětu, který učíte. Čeština a cizí jazyky jsou asi nejhorší na přípravy a opravování.

Zde se chvilku zastavím. Máme tu státní maturitu, pod kterou spadá čeština, cizí jazyk a matematika, která se ale tolik nevybírá. Od nás se tedy očekává, že děti zvládneme připravit na státní část maturity – od letoška to bude jen didaktický test, pokud to zase nějaký chytrák nezmění. Tím pádem jsme samozřejmě pod větším tlakem, protože podobu zkoušky si neurčujeme my. Matikáři mají třeba opravování mnohem snazší, ale zase vystudovat matematiku není zrovna lehké. Rovnou vám povím, že opravování slohů je peklo a moje nejméně oblíbená část práce…

těch měsíců prázdnin….

Největší argument všech kritiků učitelů spočívá v tom, že učitelé mají několik měsíců prázdnin. Podle příspěvků v diskusi jsem se dočetla, že mám dokonce šest měsíců volna. Ráda bych na tomto místě řekla pravdu a nic než pravdu… Máme přesně 40 dnů dovolené, které si nemůžeme vybrat jindy než v období prázdnin. Ráda bych třeba jela na podzim do Španělska. Smůla, jsem v práci… Jet na týden lyžovat? Leda o Vánocích nebo pokud zbyde nějaké volno na jarní prázdniny. Kromě dovolené máme ještě 12 dnů studijního volna, které se čerpá v době „nevýuky“. To je určené na dny, kdy je například celodenní školení (den o podzimních prázdninách apod.). Studijní volno není nárokové, nevyčerpané studijní volno propadá. V létě ho samozřejmě čerpat nemůžete. Většinou ani všechny dny nevyčerpám. Obvykle chodím do školy i během letních prázdnin, protože dávám konzultace všem žákům, kteří ode mě dostali pětku na vysvědčení a na konci srpna je čeká opravná komisionální zkouška.

Velké téma je také ředitelské volno. Každý ředitel má na každý rok celkem 5 dnů, kdy může vyhlásit toto speciální volno. Používá se pro mimořádné případy – při opravách nebo když je třeba uvolnit školu (např. přijímací zkoušky, psaní didaktických testů apod.). Běžně se stane, že je ředitel všechny nevyčerpá. Každé čerpání musí zdůvodnit zřizovateli a ten ho musí schválit. Není možné dát volno pro volno.

akce školy

Velkým tématem jsou samozřejmě akce školy. Už jsem se tu několikrát zmiňovala o tom, že jsem někde pracovně byla. Většinou se jedná o zájezdy do Lotyšska, na adventní trhy do Německa nebo na poznávací zájezdy do Británie a Irska. Určitě vám přijde super jet zadarmo na dovolenou, ale tak to není. Letos na podzim jsem měla být se žáky ve Skotsku. Dva učitelé na 65 středoškoláků. Před rokem touto dobou jsem už musela mít udělaný plán zájezdu. Takže jsem s cestovkou hodiny telefonovala a upravovala zájezd tak, aby splnil všechny požadavky, a zároveň, abychom se vešli do ceny. Pak jsem ve škole musela sehnat předběžně dost zájemců, abychom mohli začít připravovat výběrové řízení (ano, musíme dělat už povinně výběrové řízení). Kdo tím jednou prošel, ví, že to není sranda. Když je zájezd schválený, začíná práce s přihlášenými žáky (distribuce přihlášek, pokynů k platbě, placení, informační schůzky) a pak přijde samotný zájezd. Já jsem sice na pracovní cestě, kde nonstop hlídám žáky (opravdu mám za ně odpovědnost, je to akce školy), ale samozřejmě nemám příplatky za nonstop práci. Jsem týden pryč a zaplacený mám základní týdenní úvazek bez jakýchkoliv přesčasů. Na cesťák dostanu pár eur nebo liber, ta obvykle padnou na  vstupy (ano, učitelé také platí vstupy). Když se všechno povede, tak máte opravdu úžasný zážitek s vašimi miláčky. Ale taky se to povést nemusí. Už nám hořel autobus (to je k smíchu až nyní, když se nikomu nic nestalo), už jsem probděla noci nad nemocným studentem (to dilema, jestli jet na pohotovost nebo ne…), už se nám ztratil žák na trajektu. Zahraniční zájezdy (a další akce jako lyžařský kurz, sportovní kurz, školní výlety apod.) určitě nejsou pro slabší povahy. Tady jsem hodně ráda za skautskou průpravu. A takovým super bonusem těchto akcí je to, že za vás musí ostatní suplovat (neradi) a vy neučíte svůj maturitní předmět, což vám nějaký angažovaný rodič klidně vyčte (protože jeho utajovaný genius neodmaturoval, neboť učitelka chyběla týden na výuce). Mimochodem, učím na střední, takže jezdím s puberťáky, kteří mají i jiné zájmy než památky.

to okolo

Vždy říkám, že kdybych jen učila, byla bych šťastná. Bohužel naše školství je šílená byrokracie, která se neustále zhoršuje. Na každý papír je nějaký papír, což mě fakt obtěžuje. Na to, abyste mohli zkoušet u státní části maturity, musíte mít speciální školení. Cermat si to rád upravuje, takže jsem už i přeškolená. O opravování jsem se už zmiňovala, zabere to hodně času a běžně si ho nosím domů. Kromě toho musím dělat přípravy, různé prezentace, další výukové materiály, ukázky, testy. Testy musím dělat samozřejmě v několika variantách a každý rok nové, protože děti jsou chytré a nebojí se sdílet:-) Kromě toho máme pravidelné i nepravidelné porady, povinná školení, rodičovské schůzky, třídnické hodiny (taková organizace maturitního plesu je fakt něco), dny otevřených dveří apod. Na základkách jsou i různé besídky, jarmarky a další vymoženosti.

další vzdělávání

Jestli si někdo myslí, že vystuduje vysokou školu a pak už se nikdy nebude muset učit, tak se šeredně plete. Všechny obory mají svá další školení, pak jsou školení o bezpečnosti, o práci s inkluzivními žáky, o nových systémech atd. Taky se všechny obory vyvíjejí, takže je třeba sledovat novinky. Takový pravopis se třeba tolik nemění, ale je vám jasné, kolik nových knih ročně vyjde? O všech musím mít přehled, ideálně ty „správné“ přečíst.

zdravotní a sociální, FKSP

Hodně mě pobavilo, když jsem se dozvěděla, že učitelé jsou placeni z našich daní. Mohu vás ujistit, že i já platím daně. Stejně jako zdravotní a sociální pojištění. Každý měsíc a z každé výplaty.

FKSP nám bylo také hodně vyčítáno. To je mimochodem příspěvek, který mají všichni státní zaměstnanci, takže např. i zdravotníci, hasiči, policisté atd. A kdybyste nevěděli, kde se bere, tak jsou to dvě procenta z našich platů.

další příplatky

Ředitel má možnost přiznat svým zaměstnancům další příplatky. Jedná se o peníze za třídnictví (řádově se pohybujeme ve stovkách), osobní ohodnocení (už je málokde, ale taky jsou to stovky) – např. za nějakou speciální funkci a prémie. Ty se rozdávají, když na ně v rozpočtu na platy zbydou peníze. Ráda bych vám řekla, že dvakrát ročně dostanu padesát tisíc, ale bohužel… Občas něco je, byly ale i roky, kdy jsem nedostala nic, protože prostě nebyly peníze. Je to nenároková složka, takže můžu celý rok „makat jako otrok“ a nic z toho.

Tak si tak říkám, proč nejsou před každou školou zástupy zájemců o práci učitele, když je toto povolání tak výhodné?

Dneska svoji litanii asi už skončím. Doufám, že se mi podařilo vyvrátit některé mýty o školství a učitelích. Kdyby vás toto téma zajímalo více, mohu zase někdy něco sepsat (snad se u toho nebudu tak zlobit jako dnes). Ráda bych zde ještě jednou připomněla, že mám svoji práci ráda, baví mě a naplňuje. Šla jsem ji dělat, když byly platy poloviční, a určitě jsem nestudovala pedagogickou fakultu proto, že jsem hloupá a na jinou vysokou bych neměla.

Těším se na všechny vaše komentáře, určitě mi napište:-)

Vaše Čičulka