Přečteno: únor 2019

Krásný den,

v únoru se mi dařilo opravdu dost číst. Nejenže je tu moje obligátní číslo 13 u přečtených knih, ale taky se jedná o pořádné macky. Dost jsem se zaměřila na detektivky, ale mám tu i třeba scifi:-)

Krystyna Kaplan – Aféra Eduarda VII.

Tuto knihu jsem dostala od našich k Vánocům. Myslela jsem si původně, že se jedná o literaturu faktu, ale je to historický román, resp. bych řekla, že spíše historická detektivka. Hlavním hrdinou je český detektiv, který má na starosti bezpečnost anglického krále, který přijel do Mariánských Lázní. Příběh je vyprávěn retrospektivně, ale nijak to příběhu nevadí. V anotaci jsem četla, že to má mít lehké erotické ladění, ale to mi tedy nepřišlo. Četlo se to celkem dobře a rychle, ale přiznám se, ž mě to zase až tolik nezaujalo.

S. J. Bolton – Už teď jsi mrtvá

Tuto knihu jsem měla taky pod stromečkem a dostala jsem se k ní až nyní. A je to tedy pecka. Tentokrát se nejedná o příběh ze série s policistkou Lacey Flintovou, ale je to samostatná kniha. Příběh je celkem drsný, je tam dost zvratů, byla jsem napnutá až do konce a i epilog byl vlastně překvapující, což je podle mě super. Kniha přináší příběh skupiny lidí, kteří letí v horkovzdušném balonu a z něj vidí vraždu, vraha a dokonce se jim ho podaří vyfotit. On je ale také spatří a začne je postupně likvidovat. Jenže jeden člověk mu neustále uniká…

S. J. Bolton – Malé temné lži

Toto je naopak čerstvá novinka, kupovala jsem ji právě v únoru. Celý příběh se odehrává na Falklandských ostrovech na konci minulého století. Musím říct, že výběr tohoto prostředí je fakt zajímavé, taky se mi líbí, že se to vše děje relativně krátce po válce o Falklandy. Na začátku knihy je mapa, což se tedy hodí. Děj se motá kolem ekoložky Catrin Quinnové, která přišla kvůli své bývalé kamarádce o oba syny. Hodně tím trpí a je psychicky na dně. Nyní se po několika letech zase začali ztrácet malí chlapci a to je v takto malé a uzavřené komunitě opravdu zvláštní… Kniha je rozdělena do tří částí, které jsou vyprávěny z pohledu Catrin, Calluma a Rachel. Zároveň se tam střídá minulost se současností, ale samotnému příběhu to nijak nevadí, četlo se mi to dobře. Závěr má opravdu spád, rozuzlení mě opravdu nenapadlo:-)

J. R. Ward – Andělský podíl, Ďáblův podíl

Jedna se o poslední dva díly bourbonské trilogie a vezmu je dohromady, protože je to vlastně jeden příběh a obě knihy na sebe navazují. Není to klasická romance, jako jsou třeba knihy Jennifer Probst nebo Christiny Lauren, ale je to plné vztahů. Dále pokračujeme v dramatických osudech rodiny Bradfordů. Řekla bych, že ty dva další díly se tolik nemotají kolem Lanea, ale věnují se více i jeho sourozencům. Vše končí relativně dobře, líbilo se mi to. Má to trochu nádech telenovely, nemůžu se toho pocitu zbavit. Zároveň jsou tu dramatické a detektivní zvraty, takže mě to bavilo a překvapivě se mi to vše četlo velmi dobře a rychle. Jinak jsou to celkem tlusťoši, každá kniha má cca 400 stran.

Alexander Stainforth – Boss

Tuto knihu jsem kupovala jako eknihu, myslím, že v tištěné podobě ani nevyšla. Autor se vlastním jménem jmenuje David Kaps a je to Čech. Jedná se o gay romanci (MM romanci) a zaujala mě recenze na blogu jedné mé kamarádky (Sabina z Knižní kavárny). Říkala jsem si, že bych to mohla zkusit, a tak jsem si ji koupila. Gay tematika mi nijak nevadila, hlavní hridnové byli moc sympatičtí. Teo, mladý grafik, je sice v práci velmi šikovný, ale má celkem nízké sebevědomí, které mu dost pocuchal bývalý přítel. Do práce nastoupí nový šéf Erik, který se mu opravdu moc líbí. Jenže si vůbec není jistý tím, jestli i on je gay nebo ne…. Teo byl občas taková lehce hysterická ženská, ale vše bylo opravdu čtivé, romantické, hlavní hrdinové měli zajímavou společnou minulost.

Whitney G. – Turbulence

Tuto knihu mám také novou:-) Navedla mě k ní Bluberry Pink, protože napsala, že je podobná knihám od Christiny Lauren. To bych tedy zrovna netvrdila, ale kniha mě celkem bavila a četla se dobře. Oproti Christině Lauren je Turbulence spíše ponurejší, rozhodně jsem se u ní tolik nenasmála jako CHL. Děj je v atraktivním prostředí letišť a letadel a hlavní hrdinové jsou hodně zajímavý. Jake Weston je skvělý pilot, ale naprosto arogantní blbec, který se stará jen sám o sebe, je protivný, neuctivý, samolibý a má dost tajemnou minulost. Gillian má hned dvě práce a stejně je peněz málo. Pracuje jako uklízečka a letuška a její minulost je zajímavější, než si myslíte. Celé je to doplněné psaným blogem, což je celkem zajímavé. Chvilku mi trvalo, než jsem se začetla, ale nakonec to bylo výborné.

Anna Jacobsová – Panský dům a jeho dědictví

Nakonec jsem si v knihovně půjčila i třetí díl této série, ale podle mě je to prostě strašně nastavená kniha. Celé to mělo mít jen jeden díl, bylo by to pro příběh lepší. Opět se dostáváme do vily Melzerových, už je po první světové válce a všichni se snaží najít své místo v novém světě. Německá ekonomika na tom není dobře, ale postupně se to trochu lepší (my všichni víme, co se taky poté stane, že?). Děj se odehrává i v Pomořanech, kde bydlí Elizabeth, nejstarší dcera Melzerových. Ta dost zkrotla, už to není taková potvora jako v prvním dílu. Je to rodinná sága, což mám ráda, ale přiznám se, že mě to moc nebavilo. Raději vám doporučím Krále bourbonu nebo klasiku Johna Galsworthyho a jeho Ságu rodu Forsythů.

Lars Kepler – Lazar

Další detektivka, která u mě byla už nějakou dobu. Kupovala jsem si ji hned na podzim, když vyšla, ale úplně jsem na ni zapomněla (to se mi zase tak moc nestává:-). Pak u mě byla na návštěvě kamarádka a připomněla mi ji, tak jsem ji hned našla a vrhla se na ni. Předně musím říci, že je tu třeba pro čtení znát ty další díly, dost se tady autor odkazuje na  předchozí díly a postavy. Leccos ale také vysvětlí a vlastně konečně popíše, jak to všechno začalo a proč se Joona Linna musel ukrývat. Začetla jsem se rychle, celý příběh extrémně morbidní a smutný, ale samozřejmě to zase byla výborná kniha. Ze seerských detektivek mám Keplera asi nejraději.

Melanie Moreland – Kontrakt

baronet představil v únoru novou autorku, tak jsem se rozhodla, že ji vyzkouším. V posledních letech se mi jejich knihy hodně líbí a z Baronetu kupuji většinu romancí (současných i historických). Tady se jedná o klasikou zápletku mezi šéfem a sekretářkou, kdy on ji potřebuje jako falešnou snoubenku, aby získal vysněnou práci. Navzájem se nesnáší. On je podle ní arogantní blbec. Ona je sice schopná, ale vytáčí ho svým vzhledem a spořádaným chováním. Toto byla opravdu příjemná romance, lehce erotická, nic nepříjemného (žádných 50 odstínů, spíše jako knihy od Jennifer Probst). Četlo se mi to samo, rychle, bavila mě dějová linka. Opravdu jsem si to užila a těším se na další knihy od této autorky.

Nora Roberts – Mág z Monterey

Poslední díl o zázračných příbuzných z Kalifornie. Četla jsem to nějak na přeskáčku, celkově se jedná o druhý díl trilogie. Musím říci, že mě to moc nebavilo. Vybrala jsem si tuto knihu k Vánocům, protože bych chtěla mít NR kompletní. Jenže toto jsou příběhy, které vyšly kdysi jako harlekýnky a taky tomu kvalitou odpovídají. Proto ta bída. Dost mi tu lezla na nervy hlavní hrdinka Mel, nelíbilo se mi její chování. Asi nejlepší část byla až ve druhé polovině, kdy předstírali se Sebastianem pár a snažili se chytit skupinu zločinců. Tak ten samotný lov mě bavil nejvíc. Prostě bída…

Christina Lauren – Spolubydlící

Tady jsem fakt naštvaná. Mám doma hromadu knih od tohoto dua a jsou skvělé (série Božský a Vášnivý). Jenže poslední dvě knihy za nic nestojí. Na tuto jsem se moc těšila a dokonce jsem donutila tátu, aby mi pro ni hned došel. Anotace vyzněla slibně – mladá Američanka potkává pravidelně  metru krásného Ira, který tam hraje na kytaru. Seznámí se s ním, mohl by pracovat u jejího strýce, jenže je v USA nelegálně. tak se vezmou a chtějí tak obejít imigrační úřady. Motiv falešného sňatku je taková klasika v romancích, hlavní hrdina je Ir (a já miluji Irsko), prostě to vypadalo lákavě. Jenže jako kdyby to psal někdo jiný, vůbec to nemělo ten šmrnc, jiskru… Zklamalo mě to natolik, že jsem si v únoru knihu koupila a zároveň ji i prodala…

Andy Weir – Artemis

Už od května tu mám druhou knihu Andyho Weira. Jeho prvotina Marťan je skvělá, četla jsem ji už několikrát a fakt se mi líbí. Artemis se odehrává na Měsíci v nějaké naší budoucnosti. Je psaná podobným stylem jako předchozí kniha, takže je vtipná, trochu nekorektní, někdy nespisovná a trošku vulgární a plná výpočtů a vědeckých poznatků. To se mi na ní opravdu líbí, protože autor tady všechna svá tvrzení pro to, jak co funguje, vysvětluje a vlastně vám to vše přijde uvěřitelné. Je tu i dobrá kriminální zápletka, což mám prostě ráda. Hlavní hrdinka Jazz Bašarová je skvělá, líbily se mi i vedlejší postavy jako Dale, šílený Východoevropan atd. Přečetla jsem to jedním dechem, ani jsem to nečekala.

Sice byly v únoru nějaké propadáky a slabší tituly, ale všechny ty detektivky, Artemis a alkoholová série mě fakt bavily. Jsem ráda, že jsem objevila novou autorku Melanii Moreland. Celkově jsem tedy spokojená. Myslím si, že březen bude ještě úspěšnější. Zaprvé mi přijde několik knih z nakladatelství Cosmopolis a zadruhé pojedu na dovolenou, kde plánuji číst, sledovat filmy a seriály, spát a čochtat se v moři. Co pěkného jste v únoru přečetli Vy? A jaký máte vztah ke scifi? Napište mi:-)

Vaše Čičulka

  • všechny fotky jsou opět převzaty z databazeknih.cz

4 thoughts on “Přečteno: únor 2019

  1. Stáňa

    Teda, ty jsi toho přečetla :-o. Já zvládnu tak dvě, tři knížky za měsíc, když to dobře jde (a jsou to detektivky, kde jsem extrémně zvědavá na konec).
    Romance vůbec nečtu, sci-fi už teď taky ne (ale kdysi dávno to byl můj oblíbený žánr, akorát tenkrát toho vycházelo sakra málo), takže z tvých přečtených bych si asi vybrala ty dvě detektivky od J.S.Bolton.

    1. ciculka Post author

      Ahoj,
      máš pravdu, v únoru se mi čtenářsky fakt dařilo. Já sci-fi úplně nevyhledávám, ale Artemis by se ti mohla líbit. Mě bavil neskutečně i Marťan:-) S. J. Bolton je fakt dobrá, z Domina si už jinou autorku nekupuji (přitom jsem tam dříve kupovala aspoň jednu knihu za měsíc). Myslím, že v březnu se mi bude taky dařit, protože letím na týden na dovolenou (válecí, vybírala ji mamka) a beru s sebou čtečku. Dneska, když píšu tento komentář, je 5. března a už mám jednu moc dobrou detektivku přečtenou, takže i mimo volno to půjde asi dobře:-)

  2. Veru

    Tyjo, tolik knížek, to si vůbec nedokážu představit za měsíc přečíst, já zvládnu vždy tak max 3-4, někdy ani to ne 🙂 Kolik času denně čteš, když toho stíháš tolik? 🙂

    1. ciculka Post author

      Ahoj,
      využívám hodně čas, když třeba čekám na bus nebo si doma sednu a řeknu si, že nyní budu aspoň půlhodiny jen číst. Já osobně čtu ještě hodně rychle, fakt čtu vše, ale mám svižné tempo. Nikdy jsem si to neměřila, ale myslím, že mi to dá průměrně třeba hodinu denně:-)

Napsat komentář: ciculka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *