Pořád se to… – recenze

Krásný den, 

dneska tu mám pro vás tip na fakt povedenou knihu. Já úplně humoristické knihy nevyhledávám (ale třeba Saturnina miluji), ale když mi přišla nabídka na recenzní výtisk Pořád se to… od Kristiny Hlaváčkové, rozhodla jsem se do toho jít. A vůbec tedy nelituji. Knihu vydalo nakladatelství Cosmopolis a já ji získala v rámci spolupráce.

oficiální popis:

I když se snažím procházet životem jako seriózní a hlavně nenápadná osoba, dějou se mi… věci. No dobře, jsem spíš komická figurka, co na sebe poutá pozornost svými eskapádami. Ale já za to nemůžu! Vážně! Co může, to se podělá. Ono samo se to, ale zato pořád! Chcete se zasmát a hlavně na cizí účet? Pak jsou pro vás tyto historky naprosto ideální. Ono totiž překvapivě… POŘÁD se to…

zdroj

moje hodnocení:

Začnu trochu oklikou. Fakt nesnáším uklízení, ale co z něj nenávidím nejvíc, je vytírání. Včera u nás byla na návštěvě babička a já jsem předtím dlouho a důkladně uklízela celý byt, který to tedy už fakt potřeboval. Nakonec se i vytíralo. Dneska jsem po obědě nesla tatarku zpět do ledničky, a když jsem ji otevřela, tak na mě vypadala konzerva s kočičím žrádlem. Samozřejmě otevřená a se lžičkou. Myslela jsem, že toho tátu zabiju a jeho jediné štěstí bylo, že byl u sebe v bytě a já jsem potřebovala fakt na toaletu. Jinak je vám asi jasné, že to maso z konzervy bylo po celé kuchyni, na mé noze, v mých pantoflích a taky na mých čerstvě vypraných šatech… Sprostě jsem nadávala celou cestu po bytě, když jsem skákala po jedné noze, abych to ještě více neroznesla (do dřezu v kuchyni totiž nohu nedám, nejsem žirafa ani modelka).

Celá rozzuřená jsem se vrhla na tuto knihu a už na první stránce jsem se musela smát. Seděla jsem na toaletě a musela jsem tam zůstat, dokud to nedočtu (doufám, že to nikoho nepobouří, ale je to moje oblíbené místo na čtení). Tátu před menší vraždou zachránila právě tato malá brožovaná knížka:-)

Jedná se tedy o soubor povídek, které vypráví sama autorka, a jsou to opravdu příběhy ze života. S humorem sobě vlastním plným sebeironie a vlastně bez nadsázky vypráví různé zážitky, od dětství až do současnosti (křtu této knihy).  Jsou tu různé kapitoly, které vždy něco spojuje – sporty, golf, škola, dětství v Africe, křest knihy, trable s muži apod.

Já sama autorku naprosto chápu, mně se to pořád děje a jsem tím docela pověstná (který učitel spadne u maturit omylem pod stůl?). Líbí se mi, že autorka to sama bere s humorem a nebojí se si z toho nakonec udělat legraci. Samozřejmě se ale vždy snaží vypadat důstojně:-)

Líbily se mi všechny povídky, ale obzvlášť bych vypíchla ty sportovní – lyže, golf, triatlon, problémy s autem a parkováním a zážitky ze školy. Myslím si, že nejpozději u čurání na lyžích se budete smát taky. Nahlas. Asi i velmi dlouho:-)

v knize jsou vtipné obrázky

Jestli potřebujete zvednout náladu, od srdce se zasmát, tak si určitě pořiďte tuto knihu. Já ještě jednou za zaslání děkuji nakladatelství Cosmopolis a vy ji seženete na stránkách Grady. Máte rádi humoristické knihy? Umíte si udělat legraci i sami ze sebe? Napište mi:-)

Vaše Čičulka

PS: pokud se chcete pobavit, mám tu jeden hodně starý článek Vzlety a pády. Nebo jsem si ještě vzpomněla na to, jak jsem se vracela z koleje domů. Bylo to v prvním ročníku, studovala jsem v Českých Budějovicích a zrovna se budovalo Mercury centrum naproti nádraží. Strašně pršelo a já jsem docela spěchala na vlak. Měla jsem na zádech obrovskou a těžkou krosnu, která byla asi o třicet centimetrů vyšší než já. Měla jsem ji pečlivě přikurtovanou na těle bederním pásem a pak tím pásem přes prsa, aby mi to trochu odlehčilo tu tíhu. Přes tělo jsem měla z jedné strany přehozenou tašku s notebookem, z druhé strany obrovskou kabelku a v ruce jsem nesla velikou papírovou krabici s chlebíčky pro mamku. A jak jsem vystupovala z MHD, tak mi nějak podklouzla noha a vypadla jsem ven na chodník. Samozřejmě tam byla louže, to by ani jinak nešlo. Větším problémem ale bylo, že jsem dopadla na záda a nemohla se zvednout. Pořád jsem byla přivázaná do té krosny a v ruce jsem držela ty chlebíčky… Snažila jsem se převalit na bok, ale vůbec mi to nešlo a byla byla jsem čím promoklejší (fakt lilo jako z konve). Nakonec se mě zželelo jednoho pána a jednoho fakt pěkného kluka (no, na rance mě po tomto tedy nepozval) a pomohli mi převalit se na bok a pak postavit se na všechny čtyři. Z této fakt ponižující pozice jsem se už dokázala vyškrábat na nohy a nakonec jsem chytla i ten vlak…

8 thoughts on “Pořád se to… – recenze

  1. Stáňa

    Jestli si umím udělat legraci sama ze sebe, to by asi měli posoudit jiní. Pokud jde o humoristické knížky, tak jak které. Třeba toho zmiňovaného Saturnina taky miluju, ale už jsem měla v ruce pár kousků, které byly humoristické jen podle anotace, ale při čtení jsem se nebavila.
    A tvá historka s kočičí konzervou vypadlou z lednice mi připomněla historku mého muže z doby, kdy jsme spolu ještě nebydleli. Čekal nějakou návštěvu, tak vygruntoval celý byt a ve chvíli, kdy už měl uklizeno, otevřel skříň, která mu sloužila jako špajz – v tu chvíli se uvolnila jedna z polic, a na vytřenou podlahu postupně vypadla plnotučná horčice, skleněná láhev malinového sirupu, plechovka s kafem, načnutá kilovka cukru a lahev oleje. Všechno se rozlilo/vysypalo na zem a vytvořilo lepkavo-mastnou směs se střepy…

    1. ciculka Post author

      Ahoj,
      já myslím, že smysl pro humor máš, minimálně tvoje milé články to naznačují:-) Chudák tvůj muž, úplně ho chápu. Asi před měsícem se ozvala děsná rána a pak spoustu nadávek mámy. Řvala tak hlasitě, že jsem ji slyšela až do mého patra (naši bydlí v 11. a já v 10.). V komoře, kterou má fakt extrémně plnou, jí praskly asi tři plechovky broskví, srazily další věci, včetně několika lahví alkoholu, které se samozřejmě rozbily. Parádní spoušť…

  2. Helena

    Myslím, že to je dar, udělat si legraci sama ze sebe. Snažím se nebrat se moc vážně :o)
    Děkuji za recenzi i příhodu, legrační, ale tobě do smíchu v tu chvíli asi moc nebylo…
    Haničko, měj hezký den, Helena

    1. ciculka Post author

      Ahoj Helenko,
      já se taky ráda směju, podle mě je to důležitá vlastnost. S tou konzervou jsem byla fakt vzteklá, ale jak jsem spadla, tak to jsem brala už s humorem. Mám tolik kuriózních historik s vlastními pády, že už dávno nad tím nebrečím a neřeším to.

  3. Lucie

    Ahoj, obě příhody, jak ta starší s tím spěcháním na vlak, tak ta aktuálnější s konzervou vypadlou z lednice pobavily, i když chápu, že v těch chvílích se ti smát vůbec nechtělo. Mám hodně velký smysl pro humor, směji se ráda a často a mám ráda u takovéto lidi kolem sebe:-)

    1. ciculka Post author

      Ahoj,
      já se taky moc ráda směju. Díky tomu, co se mi pořád děje, jsem zvyklá se smát i sama sobě a nebrat se tak vážně:-)

  4. WantbefitM

    Jéé tak ta vypadá dobře! Já mám humorné knížky ráda 😀 Přece, kdo by se nezasmál cizímu neštěstí? 😀 K Tvému příběhu, hlavně, že jsi ten vlak stihla! P.S. Přítelovi včera spadla vidlička s kečupem a ten z ní odletěl na nedalekou zeď… 😀 😀

    WantBeFitM

    1. ciculka Post author

      Ahoj,
      přesně! Já se v té autorce a jejích historkách vidím, pořád se mi to děje:-) Přesně, hlavně že jsem vlak stihla:-D Asi rok po kompletní rekonstrukci bytu jsem chtěla otevřít konzervu s kočičím žrádlem, ale byla nějaká zkažená, bouchla mi v ruce, ohodila celou kuchyň (je veliká 3,61 x 3,63 m) a ještě to tak strašně smrdělo… Musela jsem nechat vymalovat celou kuchyň znovu…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *