Krásný den, 

dneska tu mám pro vás tip na fakt povedenou knihu. Já úplně humoristické knihy nevyhledávám (ale třeba Saturnina miluji), ale když mi přišla nabídka na recenzní výtisk Pořád se to… od Kristiny Hlaváčkové, rozhodla jsem se do toho jít. A vůbec tedy nelituji. Knihu vydalo nakladatelství Cosmopolis a já ji získala v rámci spolupráce.

oficiální popis:

I když se snažím procházet životem jako seriózní a hlavně nenápadná osoba, dějou se mi… věci. No dobře, jsem spíš komická figurka, co na sebe poutá pozornost svými eskapádami. Ale já za to nemůžu! Vážně! Co může, to se podělá. Ono samo se to, ale zato pořád! Chcete se zasmát a hlavně na cizí účet? Pak jsou pro vás tyto historky naprosto ideální. Ono totiž překvapivě… POŘÁD se to…

zdroj

moje hodnocení:

Začnu trochu oklikou. Fakt nesnáším uklízení, ale co z něj nenávidím nejvíc, je vytírání. Včera u nás byla na návštěvě babička a já jsem předtím dlouho a důkladně uklízela celý byt, který to tedy už fakt potřeboval. Nakonec se i vytíralo. Dneska jsem po obědě nesla tatarku zpět do ledničky, a když jsem ji otevřela, tak na mě vypadala konzerva s kočičím žrádlem. Samozřejmě otevřená a se lžičkou. Myslela jsem, že toho tátu zabiju a jeho jediné štěstí bylo, že byl u sebe v bytě a já jsem potřebovala fakt na toaletu. Jinak je vám asi jasné, že to maso z konzervy bylo po celé kuchyni, na mé noze, v mých pantoflích a taky na mých čerstvě vypraných šatech… Sprostě jsem nadávala celou cestu po bytě, když jsem skákala po jedné noze, abych to ještě více neroznesla (do dřezu v kuchyni totiž nohu nedám, nejsem žirafa ani modelka).

Celá rozzuřená jsem se vrhla na tuto knihu a už na první stránce jsem se musela smát. Seděla jsem na toaletě a musela jsem tam zůstat, dokud to nedočtu (doufám, že to nikoho nepobouří, ale je to moje oblíbené místo na čtení). Tátu před menší vraždou zachránila právě tato malá brožovaná knížka:-)

Jedná se tedy o soubor povídek, které vypráví sama autorka, a jsou to opravdu příběhy ze života. S humorem sobě vlastním plným sebeironie a vlastně bez nadsázky vypráví různé zážitky, od dětství až do současnosti (křtu této knihy).  Jsou tu různé kapitoly, které vždy něco spojuje – sporty, golf, škola, dětství v Africe, křest knihy, trable s muži apod.

Já sama autorku naprosto chápu, mně se to pořád děje a jsem tím docela pověstná (který učitel spadne u maturit omylem pod stůl?). Líbí se mi, že autorka to sama bere s humorem a nebojí se si z toho nakonec udělat legraci. Samozřejmě se ale vždy snaží vypadat důstojně:-)

Líbily se mi všechny povídky, ale obzvlášť bych vypíchla ty sportovní – lyže, golf, triatlon, problémy s autem a parkováním a zážitky ze školy. Myslím si, že nejpozději u čurání na lyžích se budete smát taky. Nahlas. Asi i velmi dlouho:-)

v knize jsou vtipné obrázky

Jestli potřebujete zvednout náladu, od srdce se zasmát, tak si určitě pořiďte tuto knihu. Já ještě jednou za zaslání děkuji nakladatelství Cosmopolis a vy ji seženete na stránkách Grady. Máte rádi humoristické knihy? Umíte si udělat legraci i sami ze sebe? Napište mi:-)

Vaše Čičulka

PS: pokud se chcete pobavit, mám tu jeden hodně starý článek Vzlety a pády. Nebo jsem si ještě vzpomněla na to, jak jsem se vracela z koleje domů. Bylo to v prvním ročníku, studovala jsem v Českých Budějovicích a zrovna se budovalo Mercury centrum naproti nádraží. Strašně pršelo a já jsem docela spěchala na vlak. Měla jsem na zádech obrovskou a těžkou krosnu, která byla asi o třicet centimetrů vyšší než já. Měla jsem ji pečlivě přikurtovanou na těle bederním pásem a pak tím pásem přes prsa, aby mi to trochu odlehčilo tu tíhu. Přes tělo jsem měla z jedné strany přehozenou tašku s notebookem, z druhé strany obrovskou kabelku a v ruce jsem nesla velikou papírovou krabici s chlebíčky pro mamku. A jak jsem vystupovala z MHD, tak mi nějak podklouzla noha a vypadla jsem ven na chodník. Samozřejmě tam byla louže, to by ani jinak nešlo. Větším problémem ale bylo, že jsem dopadla na záda a nemohla se zvednout. Pořád jsem byla přivázaná do té krosny a v ruce jsem držela ty chlebíčky… Snažila jsem se převalit na bok, ale vůbec mi to nešlo a byla byla jsem čím promoklejší (fakt lilo jako z konve). Nakonec se mě zželelo jednoho pána a jednoho fakt pěkného kluka (no, na rance mě po tomto tedy nepozval) a pomohli mi převalit se na bok a pak postavit se na všechny čtyři. Z této fakt ponižující pozice jsem se už dokázala vyškrábat na nohy a nakonec jsem chytla i ten vlak…