Paříž tě nikdy neopustí – recenze

Krásný den,

když jsem si vybírala tuto knihu na recenzi, zrovna jsme ve škole brali literaturu s tematikou druhé světové války a nějak mě to naladilo na příběhy o holocaustu. Román Paříž tě nikdy neopustí napsala Ellen Feldmanová a vydalo ho nakladatelství Metafora. Knihu jsem získala v rámci spolupráce.

oficiální popis:

Charlotte není oběť, ale bojovnice. Jak dlouho se ale ještě zvládne rvát, než jí dojdou síly?
Píší se padesátá léta dvacátého století a newyorský knižní průmysl není místo, ve kterém by měly ženy – jakkoliv výjimečné – na růžích ustláno. Charlotte tak musí každý den znovu a znovu čelit nemožným volbám a bojovat za svoji nezávislost.

Do toho ji nepřestávají pronásledovat vzpomínky na válku. Během okupace Francie pracovala v pařížském knihkupectví a měla co dělat, aby se během temných let dokázala postarat nejen o sebe, ale především svou novorozenou dceru Vivi. Emigrace do New Yorku měla začít novou kapitolu jejího života. Místo toho se zdá, že pro ni válka nikdy neskončí.

Paříž tě nikdy neopustí je strhující příběh o nezdolnosti, lásce, těžkých rozhodnutích a zjištění, že přežití nepřežitelného si vždy vybere svou daň.

zdroj

moje hodnocení:

Celý příběh je vyprávěn ve dvou časových rovinách, které nejsou nijak označené, ale v textu se mi orientovalo dobře. První z nich je ze současnosti hlavní hrdinky, což jsou padesátá léta v USA. Druhou rovinu představuje Paříž za druhé světové války. Vše je napsáno v er-formě a celý příběh se točí kolem hlavní hrdinky, Francouzky Charlotte.

Charlotte je mladá žena, maminka roztomilé dospívající dcery Vivi, a pracuje ve velkém nakladatelství jako editorka. Na starosti má především evropskou literaturu, protože ovládá několik jazyků. V průběhu vyprávění také zjistíme, že její otec byl ještě před válkou významným francouzským vydavatelem a naučil Charlotte milovat psané slovo.

Jednoho dne ji přijde obálka s dopisem, který ji připomene minulost, dobu, na kterou se snaží za každou cenu zapomenout. Charlotte totiž není rodilá Američanka, ale Francouzka, kterou osvobodili Američané z koncentračního tábora. Díky staré rodinné známosti se dostala do Spojených států amerických a získala zde práci a zázemí pro sebe a dceru Vivi.

Vivi je velmi citlivá mladá dívka, která momentálně velmi řeší svůj původ a místo ve světě. New York je pořád velmi citlivý na Židy, a tak je to pro ni občas dost náročné. Zatímco Vivi pátrá po svých náboženských kořenech, Charlotte vzpomíná na to, jak se jako mladá vdova snažila za okupace přežít a nakrmit malinkaté miminko.

I když zápletka vypadá docela jednoduše a představuje něco, co zde už několikrát bylo (motiv zakázané lásky mezi krásnou Francouzskou a německým vojákem), autorce se podařilo velmi dobře rozehrát psychologickou hru na téma, kdy vlastně začíná kolaborace.

Román Paříž tě nikdy neopustí velmi citlivě pracuje s otázkou viny a morálky. Kdy je ještě pomoc od nepřítele a kdy už je to prostě kolaborace? Je opravdu takovým hříchem lhát, když to zachrání život vám, dítěti a vlastně to nikomu nijak neublíží? A jak se přiznat těm nejbližším, když jste v tak vypjaté době lhali o své víře?

Obě časové linie jsou propojeny milostnou linkou, která představuje zakázanou lásku. Myslím, že v obou případech budete lásce fandit, to asi jinak nejde. V obou příbězích jsou velmi výrazné zvraty, které se týkají právě vztahů.

Moc se mi líbí, jak autorka vykreslila dobovou Francii. Každá země se s druhou světovou válkou vyrovnávala jinak a také v každé zemi jinak vypadalo. Zatímco Polsko bylo opravdu systematicky decimováno, Francie na tom tak špatně nebyla. Je docela zajímavě vidět válku z pohledu země, která sama založila kolaborující „vichystickou republiku“.

Samozřejmě zde najdeme i velmi dobrý exkurz do newyorské společnosti padesátých let, která se sice tváří jako velmi demokratická a rovnostářská, ale pořád zde platí, že všichni jsou si rovni, ale někteří jsou rovnější. Podle toho, co jsem v poslední době přečetla, to platí i dnes….

Na konci knihy najdete klasické poděkování, rozhovor se spisovatelkou a hlavně několik velmi zajímavých otázek k diskusi. Už ta první, která se ptá, zda existují různé stupně kolaborace a kde je mezi nimi hraniční čára, vás donutí přemýšlet a přemýšlet.

“ Můžou lidé, kteří se dopustili nemorálních činů, být morálními lidmi?“

Paříž tě nikdy neopustí je velmi citlivě napsaný román, který přináší opravdu mnoho morálních otázek, které jsou nadčasové. Mně se kniha hodně líbila, hned bych ji rozebírala ve škole, protože jsem přesvědčená, že žáci by ji také ocenili. Opravdu vám ji doporučuji a mrkněte i na ty otázky na konci, protože vás donutí se nad vším znovu zamyslet….

Za zaslání knihy ještě jednou děkuji nakladatelství Metafora a vy knihu seženete na stránkách Grady. Máte rádi příběhy s tematikou druhé světové války? Napište mi:-)

Vaše Čičulka

8 thoughts on “Paříž tě nikdy neopustí – recenze

  1. Helena

    Haničko, dnes na mě krom knihy zapůsobila i ta pohoda, kterou si fotkami navodila… Kniha, kousek štoly, klid na čtení… moc hezké!
    Posílám pozdravy, Helena

    1. ciculka Post author

      Ahoj Helenko,
      díky moc! Štola byla úplně čerstvě upečená, táta mi ji během focení ukradl:-) Měj se krásně!

    1. ciculka Post author

      Ahoj,
      já mám načtenou takovou tu klasiku, jako je třeba Styron nebo Merle, což samozřejmě potřebuji do práce. Pak jsem přečetla mnoho odborných knih, když jsem studovala dějepis. Tato opravdu nabízí zajímavé otázky a hodně pracuje s morálními aspekty.

    1. ciculka Post author

      Ahoj, je hodně povedená, opravdu ji doporučuji. Líbily se mi na konci ty otázky, které tam napsala sama autorka, byla by t skvělá kniha do nějakého knižního klubu.

  2. Stáňa

    Hani, kniha podle recenze vypadá zajímavě. Já knížky s válečnou tematikou cíleně nevyhledávám, ale rozhdoně se  jim ani nevyhýbám – když ji dostanu do ruku, přečtu si takovou knížku ráda.

    1. ciculka Post author

      Ahoj Stáni,
      mně se ta kniha hodně líbila, protože nabízí moc zajímavé otázky k diskusi. Už jsem ji i doporučila kamarádce a taky jedné žákyni, která má tento typ literatury ráda.

Napsat komentář: ciculka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *