Někdy je hezké, že mě miluješ – knižní recenze

Krásný den, 

díky spolupráci s nakladatelstvím Metafora jsem získala román Někdy je hezké, že mě miluješ od Marie Vareilleové. Vyšel v edici 7lásky, která je zaměřená právě na romance. Trochu jsem váhala, jestli ho chci, protože Francie není moje oblíbené prostředí, ale jeden úryvek a přirovnání k Bridget Jones mě přesvědčilo:-)

oficiální popis:

Chloé a Constance jsou výborné kamarádky, i když jsou každá úplně jiná. Co ale mají společné, je láska ke knihám, rodinné kořeny v Marinzaku a žalostný milostný život. Osmadvacetiletá atraktivní Chloé se nedokáže zbavit citové závislosti na svém expříteli, který je zároveň jejím nadřízeným a má se brzy ženit. Chloé je dokonalá Pařížanka: příliš hubená, příliš kouří a příliš pije. Od svého rozchodu má zlozvyk vymetat noční podniky a navazovat vztahy na jednu noc, které mají jediný účel – dát jí zapomenout. Constance, věčná romantička, teď už dlouho nezadaná, má ráda Jane Austenovou a čeká na svého pana Darcyho, který je ale stále v nedohlednu. Jednoho dne se rozhodnou vzít život konečně do svých rukou a uzavřou spolu dohodu: Chloé stráví celý půlrok na venkově mezi vinicemi, daleko od všech mužů a pokušení, a pokusí se konečně napsat vytoužený román. Constance přestane snít o romantické lásce a začne se vídat s normálními muži. Navíc má za úkol vyspat se s neznámým mužem hned první noc po seznámení. Uzavřená dohoda nakonec zavede obě přítelkyně úplně jinam, než by každá z nich čekala… Humorný román líčí milostné vztahy obou mladých žen i jejich cestovní eskapády – z Paříže přes kraj sauternských vinic až do Londýna. Vedle vtipně, s nadsázkou a sebeironicky podávaných situací se objevují i vážnější pasáže, které se vnímavě dotýkají tématu stárnutí a odcházení ze života. Skoro až do konce svižného příběhu není ale jasná zásadní věc: dokážou Chloé i Constance konečně poslat nesprávné muže k šípku a najít si toho pravého na celý život?

zdroj

moje hodnocení:

První, čeho jsem si hned všimla, je nápaditá obálka. Je vyvedená v jemných fialkových tónech, které krásně korespondují s francouzským venkovem, kde část románu odehrává. Je to jen detail, ale ihned  zaujme.

Kompozice knihy je zajímavá, protože se střídají kapitoly vyprávěné z pohledu Chloé a Constance, přičemž právě její zážitky známe díky deníku, který si píše. Ten je plný ironických a sarkastických poznámek, u kterých se určitě nasmějete:-)

Chloé a Constance jsou dobré kamarádky, ale každá má úplně jinou povahu. Chloé už dlouho chce napsat úžasný román, pořád je závislá na svém expříteli, který je její šéf (a spí s ním), dělá trapasy před jeho snoubenkou a je to typická městská holka. Constance je jejím opakem – beznadějná romantička, jejímž idolem je pan Darcy od Jane Austenové. Žije v tzv. no sex landu už 29 měsíců a na dálku miluje kamaráda bratrance a vše britské. Jednoho večera se obě setkají v garsonce Constance a rozhodnou se změnit svůj život.

Constance chce být odvážnější a dostat se ze svého pohodlného celibátu. Najde si kurz svádění, který je naprosto absurdní a předražený, ale přesto tam chodí. Její německý šéf Hans Schmidt ji neustále provokuje (nebo možná ona jeho:-).

Chloé chce být statečná a něco se svým životem udělat, ale pořád je vázaná na Paříž. Jenže její bývalý přítel se k ní chová strašně a klidně ji ponižuje v práci. Také jí vyčítá, že s ní má poměr jen proto, že ona ho pořád někde provokuje. Jednoho dne to Chloé už nevydrží a dá ihned výpověď. Odjede na venkov, kde žije u rodiny Constance a stará se o svoji babičku Rose.

Obě dějové linie jsou překvapivě povedené, svěží a vtipné. Je to klasická romance, není ničím překvapivá, ale přesto jsem si čtení užila a pořád jsem se  bavila. Vše vyvrcholí na jedné společenské události, kde se oběma dívkám daří jeden trapas za druhým.

ukázka:

„Já teda nechápu, jak se můžeš tak cpát, a mít přitom pořád tělo, jaký máš,“ povzdychne si Charlotte.

„To je tím, že tolik sportuju,“ odpovídám s plnou pusou, „běhám a věnuju se nezávaznýmu sexu a taky dodržuju extra zdravej stravovací režim na pivní bázi.“

Charlotte vyprskne smíchy, bere mě za ruku a odvádí z kuchyně. Ten její advokát není zase tak špatný. Zná můj vkus, holka. Už víc než deset let mi představuje všemožné Gregovy kamarády, kolegy, bratrance, kolegy kamarádů a kamarády bratranců těch kolegů.

I kdybych byla totálně beznadějný případ, ona mě neopustí, dokud se nevdám a nepoviju čtyři děti. Bdí nade mnou.

I když je to romance, tak příběh je mile uvěřitelný, dojemný, lidský a po přečtení vám zůstane takový hřejivý pocit na duši. Asi budu muset tuto edici prozkoumat mnohem více. Za zaslání knihy ještě jednou děkuji moc milé Šárce z nakladatelství Metafora a koupíte ji na stránkách Grady. A jak jste na tom s příběhy, které se odehrávají ve Francii, Vy? Je pro Vás toto prostředí atraktivní? Napište mi:-)

Vaše Čičulka

2 thoughts on “Někdy je hezké, že mě miluješ – knižní recenze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *