Květy smrti – recenze

Krásný den,

Květy smrti představují zase úplně jiný typ detektivky, než na který jsem zvyklá. Za románem stojí spisovatelka Jill Johnson a jedná se o její první knihu přeloženou do češtiny. Knihu vydalo nakladatelství Metafora a já jsem ji získala v rámci spolupráce.

oficiální popis:

Pronikavý výkřik v poklidné londýnské ulici naruší tiché sobotní odpoledne a spustí sérii událostí, které hluboce ovlivní život jedné náhodné přihlížející.

Eustacia Roseová je profesorkou botanické toxikologie. Doma se s úzkostlivou pečlivostí stará o rozsáhlou soukromou sbírku jedovatých rostlin. Každý den se řídí přísnou a neměnnou rutinou, kdy pečuje o své rostliny, protože v případě sebemenší neopatrnosti jí hrozí reálné riziko smrti.

Eustacia žije sama a každý den připomíná ten minulý. Až do chvíle, kdy z protějšího domu uslyší výkřik a neodolá pokušení zjistit, co se stalo.

Prostřednictvím svého dalekohledu je vtažena do života mimořádně krásné ženy. Brzy zjistí, že se okolo ní pravidelně objevuje několik mužů a postupem času začne tyto muže studovat a vést si záznamy o jejich návštěvách. Počíná si přitom s vědeckou přesností. Každému z nich přidělí přezdívku podle rostliny, jejíž jed má stejný toxický účinek, jaký mají oni na mladou ženu. A postupně si začíná uvědomovat, že je její povinností ji před těmito muži chránit – stejně jako by chránila vzácnou rostlinu ve své sbírce.

Když ale posléze dojde k vraždě, jež má se životem mladé ženy přímou spojitost, a navíc se ukáže, že vražednou zbraní byl jed exotické rostliny, Eustacia se stává podezřelou ze zločinu, který nespáchala.
Aby však dokázala svou nevinu, musí se nejprve vypořádat s démony své vlastní minulosti.

zdroj

moje hodnocení:

Ústřední postavou celé knihy je velmi zvláštní profesorka biologie Eustacie Roseová, jejíž specializací jsou silně jedovaté rostliny. Eustacie obývá podkrovní byt, společnost ji dělají jen její jedovaté květiny, které pěstuje na střeše domu. Samotná vědkyně ven vychází naprosto minimálně, žije ve svém vlastním světě a je hodně odtržená od reality. Jejím jediným zájmem (kromě kytek) je sledovaní okolí. Díky střešní zahradě a kvalitnímu dalekohledu ví o svých sousedech opravdu hodně detailů. Aby si jednotlivé lidi zapamatovala, dává jim jména podle různých rostlin.

Jedním z lidí, které pravidelně sleduje, je krásná sousedka, již často navštěvují různí muži. Z pozorování jejího života se stane skoro Eustaciina obsese. Ve své mysli s danou ženou naváže pomalu i určitý vztah a má pocit nutnosti chránit jí. Jenže pak dojde k vraždě a podezřelou se stává i samotná Eustacie.

Na čtení to není zrovna lehká kniha. Sice je na začátku seznam lidí, kterým naše profesorka dala botanické přezdívky, ale docela těžko jsem si je pamatovala a musela jsem často listovat na začátek, abych se podívala, o koho se zrovna jedná. Na druhou stranu, jestli máte aspoň trochu zájem o floristiku a jedovaté rostliny, tak zde budete nadšeni (já biologii vždy nesnášela).

Originalita této knihy je pevně spjatá právě s postavou nevšední vědkyně Eustacie, která rozumí biologii, ale překvapí ji i kávovar v kavárně. Zajímavé je sledování ženy, která musí překonat nějaké své vnitřní démony, aby očistila své jméno a pomohla zjistit, kdo opravdu spáchal zločin.

Jelikož je většina postav pojmenovaná po kytkách, bylo to pro mě trochu náročné. Tempo knihy je naštěstí velmi mírné, vše se rozmotává postupně. Určitě nečekejte nějaký akční krvák, je to spíše taková ta chytrá detektivka.

Za zaslání výtisku ještě jednou děkuji nakladatelství Metafora a vy knihu seženete na stránkách Grady. Měli jste rádi biologii? Zajímá vás botanika? Napište mi:-)

Vaše Čičulka

8 thoughts on “Květy smrti – recenze

  1. Helena

    Haničko, to je docela zajímavé. V botanice mám určitě mezery, těžko bych někoho zabila nějakou kytkou :o) Leda omylem :o)
    Děkuji za recenzi a přeji příjemný den, Helena

  2. Lucie

    Ahoj, biologii ani botaniku nemusím, ale knihy ve kterých se neorientuji v postavách, tak mě většinou moc neberou, tady bych byla zcela určitě ztracená:-)

    1. ciculka Post author

      Ahoj,
      já taky nemám ráda biologii a botaniku. To byl předmět, který mě ve škole moc nebavil a taky jsem se na něj ani moc neučila:-)

  3. Blanka

    Tak tato kniha by nebyla pro mne…tu bych nepřelouskala….Nejraději čtu české autory, já si u cizích nepamatuji jména postav….musím si je vypisovat na tahák, abych vůbec, když se ke knize vrátím , věděla kdo je kdo…jinak se musím vracet na začátek a pak už mě ta kniha přestane bavit…

    1. ciculka Post author

      Ahoj,
      tak to máš pravdu, tady je to, co se týče postav, opravdu náročné. Sice mají nakonec česká jména, protože jim hrdinka říká názvy rostlin, ale je to docela těžké na zapamatování. Z českých autorů detektivek mám moc ráda Michaelu Klevisovou. Jestli ji neznáš, určitě ji vyzkoušej:-)

Napsat komentář: ciculka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *