Krásný den,

rozhodla jsem se otevřít na blogu novou rubriku, která se bude věnovat jídlu a restauracím. Já mám jídlo ráda, i cestování, a tak mě baví navštěvovat různé podniky. Chutě mám takové průměrné, dost mi sedí česká kuchyně, takže to se asi bude odrážet na mém výběru. Dnes bych vás ráda pozvala do restaurace Zastávka Srdcovka, kterou najdete v takové sídlištní zástavbě na Dobříši. Já jsem na ni přišla čirou náhodou, asi před půl rokem tam měla jedna moje třída sraz. Hned jsem byla nadšená. Když jsem byla v létě na operaci, tak na sále se o mě starala Katka, jiná bývalá žákyně, a ta mi prozradila, že za touto restaurací stojí Filip Vandas, který k nám taky chodil, a já ho měla v prváku na češtinu a matiku. On se v létě po prvním ročníku nadchl pro gastronomii a opustil nás. Jsem moc ráda, že to udělal, protože díky němu tu máme fakt dobrou restauraci.

Srdcovka je zaměřená na českou klasiku, ale dělají ji jinak, moderněji, s citem. Není to tak těžké a mastné, jak by mohlo někoho napadnout, když se řekne česká kuchyně. Já jsem vám o ní psala už několikrát v rámci měsíčního shrnutí, ale myslím si, že si zaslouží samostatný článek.

Tentokrát jsem zde byla v neděli s rodiči na oběd. Na víkend mají stálé menu, které platí i na večeře. Já jsem měla smaženou goudu s hráškem hráškovým pyré, ochucenou majonézou, domácími hranolky a domácí tatarkou. K pití jsem si vybrala bezinkovou limonádu, ta byla fajn. Smažený sýr mi moc chutnal, na hrášek si nepotrpím, ale poctivě jsem ho ochutnala a byl opravdu krémový a sladký. Domácí hranolky a tatarky byly skvělé, snědla jsem sice jen čtvrtinu, ale za to nemůže kuchyně, ale okolnosti mého zdravotního stavu.

Mamka si vybrala trhané kachní maso z dlouho pečené kachny, červené zelení, bramborový knedlík a omáčku. Na vrchu byla ještě smažená cibulka. Ochutnávala jsem ještě u ní a na to, že vlastně kachnu vůbec nejím a nemám ji ráda, mi to dost jelo. To maso bylo mnohem lepší než od mamky (promiň, mami), červené zelí bylo dochucené asi nějakým vínem a mělo to fakt šmak. Knedlík byl parádní a s tou šťávou to byla lahoda. Mamka měla k pití sprite, na tom nebylo nic zajímavého.

Taťka neměl moc hlad, a tak si dal jen předkrm. Jednalo se o variaci tří kroket, každá byla ale odlišná. První v sobě měla trhané vepřové, žampiony a parmazán, ta byla podle táty nejlepší. Druhá byla sýrová a na dně bylo hráškové pyré. Táta je na tom s hráškem asi jako já:-D Třetí kombinovala kuřecí maso a parmazán a byla položena na lůžku z rajčatové omáčky s česnekem. Ofrňoval se i nad rajčaty, ale chválil si, že v omáčce bylo dost česneku, aby necítil jen rajčata. Celkově byl spokojený. K pití měl černý čaj s citronem a moc si chválil, že dostal čaj sypaný, a ne sáčkový. Vím, že je to jen drobnost, ale i to se počítá.

Celá restaurace se specializuje na pivo Gambrinus a její výzdoba se v tom duchu tak nese. Je zde několik velkých obrazovek, kde neustále běží sport. Venku je udělaná menší zahrádka, kde mají místo i kuřáci. Obsluha je zde hodně milá, rychlá, ochotná a při všech mých návštěvách vždy pánská:-D Docela doporučuji mít zde rezervaci, protože je tu hodně plno. Platila jsem cca 950 Kč bez dýška. Parkovat se dá na menším parkovišti přímo u restaurace, jinak klasicky v okolních ulicích.

Filip se svým týmem není vůbec líný a kromě této restaurace si otevřel ještě na náměstí na Dobříši Burger Stop bistro, kde dělá právě brugery, pizzu a další street food jídlo. Tam jsem ještě nebyla, ale vždy, když jedeme okolo, je tam plno. To taky o něčem svědčí…

Jak se vám líbí nová rubrika? Máte nějaký tip, kam bych mohla zajít? Napište mi:-)

Vaše Čičulka

PS: nezapomeňte, že do konce měsíce běží na blogu velká podzimní soutěž:-)