Krásný den,
Janča napsala další článek o hudbě a tentokrát si zvolila „českého Elvise“ Karla Zicha. Já jsem už v dětství moc ráda poslouchala Spirituál kvintet, a tak mi tato volba udělala obrovskou radost. Já i moji rodiče jsme ho měli moc rádi a myslím si, že jeden z prvních koncertů, na kterém jsem byla, byl právě ten jeho.
Janči povídání:
Dnešním článkem se tak trochu vrátíme v čase, protože nebýt člověka, o kterém tenhle článek bude, asi bych nikdy nevzala kytaru do ruky a moje cesta by v životě směřovala asi úplně jinam. Ale někdy se zkrátka Vaše životní cesta potká s cestou někoho, kdo Vás postrčí jiným směrem a tím Vám změní život.
Karel Zich
Karel Zich byl nejmladším ze tří dětí, vystudoval na vysoké škole sociologii a estetiku, ale nikdy se těmto oborům nevěnoval. Jeho láskou byla hudba. Začínal na klavír, později přidal kytaru. Osudovým okamžikem jeho života bylo setkání s vedoucím Spirituál kvintetu, Jiřím Tichotou, na stávce studentů vysokých škol v roce 1969. Karel si od něj půjčil kytaru a po pár skladbách bylo Jiřímu jasné, že tenhle mladíček by se výborně hodil do jeho souboru. Ve Spirituál kvintetu začal Karel také hrát na dvanáctistrunnou kytaru, která s ním pak byla spojována celý život. Mistrovská hra a podmanivý sametový hlas se staly součástí folkové legendy na dlouhá léta. Karel v roce 1973 odešel na sólovou dráhu, ale do Spirituálu se vrátil v roce 1993, kde působil až do své předčasné smrti 13.7.2004, kdy při potápění u korsických břehů utrpěl infarkt.
Čím mě zaujal? Na to není snadná odpověď, ale bez pochyby hrou na dvanáctistrunnou kytaru, kdy si vypěstoval vlastní techniku, s prstýnky a trsátkem, hlasem, o kterém bývalá členka Spirituál kvintetu Irena Budweiserová kdysi řekla, že je v něm „černošské cítění hudby.“ A z ženského pohledu – vždycky jsem milovala jeho usměvavé oči.
Karel nazpíval mnoho krásných písniček, těžko vybrat jen jednu, tak aspoň něco ze sólové kariéry a něco od Spirituálu.
Jak jdem tím zdejším světem
Soudný den
Karel byl neuvěřitelně laskavý člověk se zlatým srdcem. Jen mě mrzí, že jsme neměli víc času. Život je nevyzpytatelný a člověk nikdy neví, co se zítra stane… Jeho odchod mě zasáhl víc, než jsem si dokázala představit, ale jak se říká, city ukazují, co k danému člověku cítíme.
Zajímavost: Karel získal titul PhDr.,ale nikdy ho nepoužíval. Jednu z jeho dvanáctistrunných kytar má dnes zpěvačka a kytaristka Lenka Filipová, se kterou ho spojovalo dlouholeté přátelství.
U tohoto článku mám opravdu nostalgickou náladu a je mi docela smutno, že na Karla už nikdy nebudu moci zajít. Jeho písně mám fakt ráda a myslím, že ani Janča netuší, jak mě její volba zasáhla.
Vaše Čičulka