Krásný den,
dnes mám pro vás připravený speciální článek, který jsem nepsala já (kromě úvodních a závěrečných slov:-). Autorkou je moje skvělá kamarádka Jana Vondrušová, s kterou jsem byla na konci srpna v Dublinu. Podnikly jsme společně několik akcí, které vždy souvisely s hudbou. Dnes vám přináším tedy Jančin pohled na tyto zážitky:-)
Koncert Marka Gearyho, Dublin, Ernesto´s Café
Marka Gearyho znám přes 10let, jeho texty jsou pro mě velkou inspirací a řekla bych, že čím se známe déle, tím lépe vycházíme lidsky, ale tak to někdy bývá. Poprvé jsem ho viděla na festivalu Prázdniny v Telči, kde předskakoval Glenu Hansardovi a Markétě Irglové (tehdy The Swell season), okamžitě si mě získal. Hned druhý rok jsem měla to štěstí zažít jeho koncert ve městě Galway na západě Irska, bylo to něco úplně jiného a i když Mark žije dlouhá léta v New Yorku, doma je doma a doma se hraje jinak. Nemusíte se starat o to, co máte říct, aby Vám lidi rozuměli.
Mark Geary
A přesně tohle se odehrálo i 20.8.2016 v Ernesto´s café v dublinské čtvrti Rathmines, kam si Mark přivedl celou kapelu. Do poměrně malého prostoru vměstnali organizátoři možná víc lidí než by bylo dobré, méně by bylo více, ale s tím jako diváci nic neuděláme. Každopádně koncert stál za to, Marka už jsem naživo zažila hodněkrát, ale tohle bylo výborné, s kapelou vyzněla většina písniček úplně jinak, dostaly jiný náboj. Osobně si myslím, že muzikanti by na tak malý prostor ani mikrofony a zesilovače nepotřebovali, ale to je opět otázka úhlu pohledu. Atmosféra byla příjemná, skoro by se dalo říkat rodinná, Mark si během vystoupení dělal legraci, že zná křestní jména většiny přítomných, ti zpívali, když byli vyzváni a někdy i jen tak. V tom je kouzlo podobně komorních koncertů, kdy se lidi přidají a nečekají na vyzvání z pódia. Mark zahrál jak svoje klasické pecky, tak i nové skladby z chystaného pátého alba. Parádní večer, který by se dal charakterizovat jako setkání po letech…
Mark Geary
Fotografie: Mulography – Anthony Mulcahy
http://mulography.com/
Koncert kapely Kíla
Další vydařená akce, na kterou budeme dlouho vzpomínat. Kapela Kíla je pojmem na scéně irské muziky a jejich koncerty jsou skutečným zážitkem. Hrají irskou tradiční muziku, ale tak trochu po svém a v moderním kabátě. Kdo má tenhle styl rád, měl by využít příležitosti a aspoň jednou zajít na jejich koncert. Nebudete litovat a určitě si nenecháte ujít žádnou další příležitost. Multiinstrumentalisté z Kíly Vás strhnou nejen svými výkony, ale také parádní show, kdy budete žasnout a budete si říkat, jak je něco takového možné. Rónán Ó Snodaigh předvádí neuvěřitelné kousky a jeho hra na irský buben bodhrán je jako z jiného světa. Jedinečnou atmosféru koncertů dokreslují písně v irštině, pro některé možná škoda, že si je nemůžou zazpívat společně s kapelou, ale na druhou stranu někdy je možná lépe, když nevíme, o čem písničky jsou a o to víc se nám líbí. Když pak zjistíme obsah, jsme mnohdy zklamaní, že na první pohled krásná písnička je ve skutečnosti obyčejná a nic zvláštního na ní není. Irština je krásný, ale hodně těžký jazyk, který ale nemá nic společného s angličtinou a i samotnými Iry je považován za náročný.
O existenci kapely Kíla vím hodně dlouho, možná od té doby, co jsem byla poprvé v Irsku, ale nikdy jsem neměla možnost je zažít naživo, až doteď. Bylo to něco neuvěřitelného a jen tak na to nezapomenu. Skvělá atmosféra v jednom z vyhlášených dublinských klubů, Whelans. Ale stejně jako všechny věci, na které se v životě těšíme, i tohle uteklo rychleji, než bychom chtěly. Koupily jsme si CD a DVD a dojmy z parádního večera v nás zůstanou. A třeba někdy příště na dalším koncertě.
Muzikál Once
18.8. 2016 jsme se s Haničkou vydaly do Olympia theatre na muzikál Once. Stejnojmenný film s Glenem Hansardem a Markétou Irglovou určitě znáte. Měla jsem to štěstí tenhle muzikál vidět loni v rámci cesty po Irsku, kterou jsem podnikla s mým mužem Jirkou. Byli jsme zvědaví a pořádně nevěděli, co máme čekat. Věděli jsme, že to bude skvělé, ale překonalo to veškerá naše očekávání. Těžko hledat nějaká slova, která by to vystihla. Už jen fakt, že se příběh odehrává v Dublinu a Vy na to ve stejném městě jdete do divadla, Vás dostane.
s Janou v Olympia Theatre
Ani ve snu by mě nenapadlo, že se mi letos naskytne možnost vidět Once v Dublinu ještě jednou. Ale v životě se někdy vyskytnou příležitosti, které se neopakují a které prostě musíte využít, když přijdou. Měla jsem tentokrát proti Haničce výhodu, že jsem věděla, co čekat a že to stojí za to, ale nechtěla jsem příliš prozrazovat, abych ji nepřipravila o překvapení. Trvala jsem na tom, že rozhodně stojí za to být v divadle dřív, než se začne hrát, protože tohle představení má začátek, jaký se jen tak nevidí. Nejen, že máte před začátkem možnost zajít si na bar na jeviště, dát si drink, udělat si fotky na památku, to se Vám jinde nepodaří, ale poté sledujete muzikanty, jak se na jevišti sejdou a jen tak začnou hrát. Máte v tu chvíli pocit, že jste jim vlezli do zkoušky, ale postupně Vám dojde, že všechno je součást neopakovatelného zážitku.
Jana s Fergusem
Divadelní zpracování se od toho filmového poměrně liší, hodně scén je přidaných, některé jsou pozměněné, ale celková dynamika je neuvěřitelná, na samotných hercích vidíte, jak si účinkování užívají a vtáhnou Vás s sebou. Postava Dívky je povahově úplně jiná než v podání Irglové, na divadle je ráznější, odvážnější, v četných situacích diváky rozesměje a tak to má být. Pro mnohé je velkým překvapením několik českých písniček, zpívaných česky. Herci mají můj velký obdiv, že se to dokázali naučit. Písničky z větší části znáte z filmu, ale je zde i několik navíc, které ve filmu nebyly. Určitě nebudu sama, když řeknu, že nejsilnější skladbou je „Gold“ Ferguse O´Farrella a Interference, která v divadle zazní dokonce dvakrát. Fergus byl nejenom vynikající muzikant s nezaměnitelným hlasem, talentovaný výtvarník, ale především člověk s ohromnou životní energií a bylo pro mě velkou ctí být jeho přítelem. Když začátkem února letošního roku nečekaně zemřel, jeho odchod mě zasáhl víc, než jsem čekala. Slyšet jeho skladbu a vědět, že už tady není, bylo velmi emotivní…
Fergus s Glenem Hansardem na koncert v Náměšti
Fergus s Glenem Hansardem na koncert v Náměšti
autorkou fotek je Kamila Berndorffová
Někdy někoho potkáte a i když se nevídáte tak často, jak by se Vám líbilo, jsou lidé, co Vám zlepší náladu už jen tím, že jsou. A přesně takovým člověkem pro mě byl Fergus. Každodenní inspirace, umělecká, ale hlavně lidská. Člověk, který si užíval života naplno, uměl se z něj radovat a naučil to i všechny kolem. Zanechal po sobě množství nádherných skladeb se silnými texty a dechberoucí obrazy, díky kterým bude jeho odkaz žít dál. My z okruhu jeho přátel a rodiny věříme, že to, že ho nevidíte, neznamená, že tu není…
Tumble Tones
Ale i přesto všechno přijdou chvíle, kdy je mi hodně smutno a kdy bych si moc přála zasmát se jeho historkám, popovídat o životě nebo jen tak sedět a poslouchat…Pořád se mi vrací vzpomínky na Fergusovu loňskou výstavu v městečku Schull v západním Corku…Ani jeden jsme tehdy netušili, že se vlastně vidíme naposled. Pořád slyším, jak mi říká, že se snad zase jednou do ČR vrátí…
I dream white fire
DĚKUJU ZA VŠECHNO, NIKDY NEZAPOMENU!!
Osobní vzpomínka na Ferguse – http://www.hudebniknihovna.cz/inspirativni-zivot-beze-strachu-fergus-o%E2%80%99farrell.html
Interference https://www.facebook.com/Interference-47953397377/
Fergus O´Farrell Paintings https://www.facebook.com/Fergus-OFarrell-Paintings-185938061487162/?fref=ts
Doufám, že se vám tento speciální článek líbil. Samozřejmě se můžete těšit i na můj pohled na tyto akce:-) Učitě to není poslední společná cesta s Janou, takže je možné, že se tady zase někdy objeví její článek:-) Znáte Once, Marka Gearyho nebo skupinu Kíla? Napište mi:-)
Vaše Čičulka