Krásný den,

jednou z novinek nakladatelství Cosmopolis je hit na poli detektivek – román Věrný čtenář od Maxe Seecka. Severské kriminálky mám moc ráda, právě ony mě vlastně přivedly před několika lety k detektivkám. Knihu jsem získala v rámci spolupráce.

oficiální popis:

Žena slavného spisovatele Rogera Koponena je zavražděna v jejich luxusním domě na břehu zamrzlého zálivu. Na sobě má slavnostní šaty a ve tváři hrůzostrašný škleb. Případu se ujímá mladá inspektorka Jessica Niemi. Brutálních vražd postupně přibývá a záhy je jasné, že je na stopě sériového vraha. Nejedná se přitom o nahodilé vraždy, záhadný pachatel se vždy inspiruje hrůznými činy popsanými v Koponenových thrillerech. Je šílený, nebo jde o něco osobního? Podaří se Jessice zastavit vraha, který zná každičký detail knih dokonce lépe než sám autor?

zdroj

moje hodnocení:

Skoro celou dobu čtení jsem si říkala:“ Panebože, co se to děje?! jak to bude dál? Musím už jít spát, ale tak si dám ještě jednu stránku. Nebo třeba pět…“ Vůbec jsem se od knihy nemohla odtrhnout, ale je tu jedno zásadní mínus, kvůli kterému ode mě nemá plný počet.

Začnu ale od začátku. Příběh se odehrává v současných Helsinkách, kde někdo velmi brutálně vraždí. Brzy vyjde najevo, že se zločin točí kolem knih a osobnosti jednoho známého finského spisovatele. Vyšetřování se ujme zkušená Jessica Niemi se svými kolegy z místního policejního oddělení.

Kniha je plná zvratů, nikomu se nedá věřit, kdokoliv může být pachatel. Je dobré si zde neoblibovat nějaké další postavy, mohli byste být nepříjemně překvapeni. Všechny zápletky do sebe nakonec celkem zapadnou, ale je třeba se hodně soustředit, protože je zde docela dost postav a také se pohybujeme ve více časových rovinách. Kromě Helsinek jsou zde i flashbacky z Itálie. Ty dají aspoň trochu smysl až na konci, ale přiznám se, že za mě byly docela zbytečné a v pohodě bych si užila knihu i bez nich.

Atmosféra knihy je hodně ponurá, chvílemi se člověk opravdu bojí, jako kdyby se vytratila detektivní zápletka a zůstal je drsný horor. Bála jsem se pak jít doma i na toaletu, protože ta temná chodba… Co mi velmi vyhovovalo, jsou krátké kapitoly. Tento způsob psaní preferuje i Angela Marsons a já to mám ráda. Mám pocit, že pak knihu čtu ještě rychleji.

I zde je vyobrazen sever Evropy jako hodně ponuré a drsné místo (zapomeňte na všechny ty romantické filmy podle Ingy Lindström). Jít na procházku večer v Helsinkách je vlastně skoro sebevražda… Ráda bych ještě vyzdvihla moc povedenou obálku, která upoutá na první pohled.

Mrtvoly přibývají, vraždy jsou brutální a pachatel zná všechny knihy do toho nejmenšího detailu a zároveň je velmi troufalý a ničeho se nebojí. Příběh je hodně dynamický a směřuje k velkolepému finále, které ale bohužel nekoná. Strhující děj plný zvratů má takový nemastný, neslaný konec, který to sice nějak uzavře, ale působí fakt divně. Jakoby autorovi najednou došly stránky, a tak vše uzavřel na několika posledních řádcích. Je to opravdu škoda, protože celou dobu si tu až tak trochu hororovou jízdu užíváte, nikomu nemůžete věřit a nakonec nemůžete věřit ani vlastním očím, když čtete ty závěrečné řádky. A nakonec ve vás po přečtení zůstane ta nepříjemná pachuť zpackání tak skvělé knihy.

Jak jsem již uvedla výše, kdyby byl jinak napsané rozuzlení, byla bych jen nadšená a pořád chválila. Takto vám mohu říci, že kniha byla téměř úžasná a jestli se vám líbí drsné severské detektivky, jděte ihned do ní. Já za zaslání knihy ještě jednou děkuji nakladatelství Cosmopolis a vy ji seženete na stránkách Grady.

Máte rádi severské kriminálky? Jaký je váš oblíbený autor? Napište mi:-)

Vaše Čičulka