Jelikož se v nejbližších dnech chystám do mého milovaného Irska a Velké Británie, postupně mapuji ve svých vzpomínkách minulé návštěvy britských ostrovů. Obzvlášť jedna mi velmi výrazně utkvěla v paměti…

Ve třetím ročníku gymnázia jsme se se spolužačkou rozhodly vyrazit poznávat Skotsko a Anglii. Vybraly jsme zájezd, zaplatily a v létě vyrazily. Vše probíhalo dobře, my jsme se kochaly a užívaly si tamější krásy. Na konci naší cesty jsme měly navštívit královské město Edinburg. Na hlavní atrakci města, Edinburg Castle vede tzv. královská míle. Je to úžasná ulice, lemovaná nádhernými domy. Kolem chodníku jsou takové velké, bílé, asi metrové patníky. Zatímco celá naše skupina poctivě šlapala nahoru, já jsem se rozhlížela a kochala se domy. Vůbec to nechápu, ale nějakou náhodou jsem přehlédla ty patníky a o jeden zakopla. Spadla jsem na něj a jelikož jsem celkem malého vzrůstu, zůstala jsem na něm bohužel viset…Nedosáhla jsem ani nohama, ani rukama na zem…

Tak jsem tam tak visela a přemýšlela jsem, jak se dostanu na zem, když na ní ani nedosáhnu. Nakonec se mi povedlo velmi ponižujícím způsobem slézt po břiše na zem a pak se konečně postavit na vlastní nohy. Myslela jsem si, že tato trapná situace skončila a že se k ní už nikdy nevrátím. Vždyť jsem cizinec v dalekém městě…Došlapu konečně na hrad, nadšeně si prohlížím expozice a najednou ke mně přijde takový fakt pěkný kluk. Pookřeji:-) On se mi představí a říká, že je z Polska. Nasadím můj nejzářivější úsměv a čekám, jestli z něj vypadne nějaká hezká lichotka, když se na mě tak usmívá…No, něco z něj vypadne, ale pak vypadne akorát moje čelist z pantů…Říká, že mě viděl, jak jsem visela na tom patníku a ptá se mě, jak jsem se dostala dolů…

A tak skončila moje česko-polská interakce ve Skotsku:-)