Krásný den,

Paulina Maiovou jsem vám zde už jednou představila díky pohodovému románu Štěstí má barvu levandule. Její druhá kniha se jmenuje Štěstí hřeje jako slunce, opět ji vydalo nakladatelství Cosmopolis a já jsem ji získala v rámci spolupráce.

oficiální popis:

Carli je něco přes třicet a pracuje jako servírka v kavárně, kterou kdysi vedli její italští prarodiče. Na krku má dluhy za nedokončené studium architektury, a tak živoří v pronajatém pokoji a jediným světlým bodem v jejím životě je kamarádka Fritzi. Jednoho dne se ale Carli dozví, že zemřel stálý host kavárny Fabrizio a odkázal jí starou hračkářskou dílnu ve Florencii. Že by osud přece jen nabídl způsob, jak uniknout neuspokojivému životu v deštivém Marburku? Mohla by dílnu prodat, zaplatit dluhy, a třeba i dokončit školu.

Když se Carli ocitne ve Florencii, ucítí na kůži hřejivé paprsky italského slunce, toskánský vítr ve vlasech a ve vzduchu se mísící vůni bylinek, citronů, sladkého pečiva a skvělé kávy. Během vyklízení dílny objeví příběh dávné lásky, který jí pomůže pochopit spoustu věcí o sobě i své rodině. A pak si uvědomí, že už se nechce vrátit, protože možná právě tady a teď začíná prožívat úplně nový příběh…

zdroj

moje hodnocení:

Carli je vnučka italských přistěhovalců, kteří do Marburku přišli z Itálie. Je poněkud ztracená, úplně neví, co se životem, a tak pracuje v kavárně, která kdysi patřila jejím prarodičům. Nečekaně zdědí po jednom ze stálých hostů dům v italské Florencii. Myslí si, že ho rychle prodá a peníze investuje do svého budoucího života, ale vše se nakonec vyvine jinak. V Itálii objeví nové výzvy, které její život začnou naplňovat. Také se seznamuje s místními obyvateli a navazuje nová přátelství. Pořád ale neví nic o minulosti muže, který ji vše odkázal, a tak se rozhodne pátrat.

Carlina linka je zásadní dějová osa celé knihy. O její minulosti se dozvídáme z jejího povídání, nejsou zde žádné „flashbacky“. Překvapilo mě, že Fabriho části není věnováno více prostoru, myslím si, že by si to zasloužil. Jeho příběh je ale dost smutný, musím přiznat, že jsem z něj byla po přečtení špatná.

Autorka skrz hlavní postav představuje nám čtenářům nenásilným způsobem Florencii a téměř zapomenuté umění vyrábění dřevěných hraček. Vše to hezky propojuje s italskou kulturou a náturou, takže si každý užije kouzlo památek, lahodnou gastronomii a sympatické vedlejší postavy.

Štěstí hřeje jako slunce představuje příjemnou a nenáročnou četbu na klidné večery nebo na pohodovou dovolenou. Nechybí zde romantická linka a happy end, to mám ráda. Za zaslání knihy ještě jednou děkuji nakladatelství Cosmopolis a vy ji seženete na stránkách Grady.

Máte rádi příběhy se šťastným koncem? Už jste byli někdy ve Florencii? Napište mi:-)

Vaše Čičulka