Krásný den,
německé autorky současných romancí nemám tak moc načtené, ale když už se u mě nějaká objeví, jsem skoro vždy hodně spokojená. Petra Schierová do tohoto konceptu přesně zapadá. Její nejnovější román se jmenuje Psí štěstí. Knihu vydalo nakladatelství Cosmopolis a já jsem ji získala v rámci spolupráce.
oficiální popis:
Mel je úspěšná mladá žena se skvělou kariérou. Jednoho dne ale dostane dopis, který otřese jejími pečlivě připravenými plány. Prateta jí odkázala veškerý majetek pod podmínkou, že bude jeden rok bydlet v jejím domě na pobřeží a povede tam obchod s uměním. K dědictví dokonce patří i pes.
V kouzelném přímořském městečku na ni čekají milí lidé i přátelé z dětství, a hlavně právník Alex, ze kterého se jí vždycky rozbuší srdce. Při procházkách po pláži s malou labradorkou Čoko objevuje radost ze života. A najednou si uvědomí, že našla štěstí a domov. Odváží se do svého života pustit i lásku?
moje hodnocení:
Mel je mladá žena, která je poměrně úspěšná ve své kariéře nákupčí pro velký obchod s nábytkem. Práce ji určitým způsobem baví, vyhovuje jí anonymní život v Kolíně nad Rýnem. Nemá partnera a ani moc přátel. Její maminka se právě po několikáté vdala a Mel se k jejímu novému manželství staví dost skepticky. Nečekaně zdědí po pratetě dům u moře na severu Německa. K domu patří ještě obchod s dárkovými předměty a dekoracemi a taky pejsek.
Mel se sice do městečka vypraví, ale je odhodlaná dědictví odmítnout, protože se přeci na rok nepřestěhuje někam na venkov k moři. Zatímco Mel je hlavně otrávená z toho, že musí řešit takovéto nepříjemnosti, fenka Čoko se zamiluje na první pohled (a očuchání). Ještě někoho Mel hned okouzlí. Jedná se o místního pohledného právníka Alexe, který má na starosti tetinu závěť.
Zatímco Mel řeší dilema ohledně své budoucnosti, potkává další sympatické obyvatele malého městečka a najednou si pomalu začíná uvědomovat, proč na toto místo jako malá tak ráda jezdila, a v čem spočívá kouzlo maloměsta, kde se všichni znají a vše o sobě vědí. Nečekaně zjišťuje, že studený Kolín nad Rýnem možná není to pravé místo ke spokojenému a šťastnému životu…
Psí štěstí je očividně první díl série, brzy by se měl objevit další příběh z pobřeží. I když je zápletka poměrně jednoduchá a motiv odjezdu na venkov, kde hlavní hrdina najde klid, mír a lásku, je celkem obehraný, vše zde skvěle funguje. Obě postavy jsou sympatické, hlavně Alex je takový správňák. Mel na začátku možná působí chladně, ale není to žádná nanicovatá slečinka. Hlavním tahounem je zde ale Čoko. Kniha je doplněna pasážemi psanými z pohledu roztomilé fenky, a i když mám doma tři kočičky, tak psí části jsem si asi užívala nejvíce. Nejen díky pejskům je zde humor, který, společně s jemnou romantikou a laskavým pohledem na svět a na vážnější témata, tvoří dobře vyváženou kombinaci, díky níž celá kniha velmi dobře funguje.
Za zaslání knihy ještě jednou děkuji nakladatelství Cosmopolis a vy ji seženete na stránkách Grady. Jak jste na tom se zvířaty vy? Jste spíše tým pejsků nebo kočiček? Napište mi:-)
Vaše Čičulka
Hani, asi nemusím psát, za jaké barvy tu jsem, že :o) Bohužel jsem na kočky alergická, ale od loňska má sousedka kočičku, kamarádíme se trochu z dálky, ale je milá. Legrační je, jak se kamarádí s Aaronem :o)
Měj příjemnou sobotu, Helena
Ahoj Helenko,
s tou alergií mě to mrzí. Já jsem tým koček, ale tvůj Aaronek je fakt roztomilý a klidně bych si ho taky pořídila.
Ahoj, knížka by mě lákala už podle názvu a obalu, opravdu povedené. Určitě bych si ji s chutí přečetla.
Ahojky,
vřele doporučuji, už se moc těším na další díl.
Dějově mi to trochu připomíná Útěk na venkov :). Jinak já jsem tým „bez zvířátek“, ale mám ráda psy i kočky – každé má něco do sebe.
Ahoj Helenko,
autorka píše v podobném duchu jako Caplinová, fakt se těším na další díl.
Ahoj Haničko, já jsem rozhodně v kočičím týmu – líbí se mi jejich elegance a svým způsobem vyčůranost, psi jsou pro mě za to většinou příliš naivní a hraví ač proti nim též nic nemám. Taky mi vyhovuje, že kočka je takové bezúdržbové zvíře, ne v rámci veteriny, ale spíše že se nemusí venčit a obvykle nevyžaduje tolik pozornosti mimo mazlení a hraní. Taky o kočku se člověku snadněji někdo postará v případě dovolené pokud to tedy není nějaká dravá šelmička 😀 Knížku si přidávám na seznam, vypadá super.
Ahoj Sabi,
knížku si určitě pořiď, je fakt skvělá!