Géniové – recenze

Krásný den,

jelikož mám ráda literaturu a i její dějiny, zaujala mě svojí anotací kniha Géniové, která má přinášet příběh dvou slavných jihoamerických autorů – Maria Vargase Llosy a Gabriela Garcia Marqueze. Knihu sepsal peruánský autor Jaime Bayly a vydalo ji nakladatelství Metafora. Já jsem ji získala v rámci spolupráce.

oficiální popis:

 Géniové Jaimeho Baylyho nabízí strhující a intimní zobrazení rivality mezi dvěma literárními velikány Latinské Ameriky, Mariem Vargasem Llosou a Gabrielem Garcíou Márquezem. Román, odehrávající se na pozadí bouřlivých sedmdesátých let, obratně zkoumá složitý a nestálý vztah mezi těmito laureáty Nobelovy ceny a odhaluje vášeň, závist a zradu, které nakonec vedly k jejich nechvalně proslulému rozbratření. Baylyho vyprávění je bohaté na historický a kulturní kontext a mísí fakta s fikcí, aby odhalilo tajemství legendárního úderu, který ukončil jejich přátelství, momentu, který fascinuje literární svět po celá desetiletí.  

S bystrým vtipem a jemným smyslem pro detail zve Bayly čtenáře do exkluzivního světa literárních legend a nabízí nový pohled na příběh o rivalitě, který přesahuje psané slovo. 

zdroj

moje hodnocení:

Magický realismus a Marqueze mám celkem ráda, četla jsem několik jeho knih, a tak jsem se těšila na tento román, který přináší příběh dvou slavných jihoamerických spisovatelů. Příběh začíná ve druhé polovině sedmdesátých let, kdy Mario Vargas Llosa dá pořádnou facku svému příteli Gabovi a řekne mu, že je to kvůli Patrici. Poté nás autor přenese do minulosti a my se v první polovině knihy zaměříme především na životní osudy Maria. Ten má rozhodně život plný kontroverzí. Vzal si za manželku nejdříve svoji tetu a pak svoji patnáctiletou sestřenici Patricii. Většině jejich rodiny to přišlo vlastně v pořádku, vždyť to je Mario…

Autor celkem čtivě popisuje jeho dráhu profesionálního spisovatele, pobyt v různých zemích a městech – Anglie, Barcelona, Paříž, Jižní Amerika, USA, Mexiko… Zabývá se jejich intimní problémy, životním stylem, vztahem k rodině a docela zajímavé je to, jak oba autoři vnímají politiku. Jestli se aspoň trochu vyznáte v dějinách druhé poloviny 20. století a jména různých diktátorů (např. Castro, Baptista, Trujillo atd.) vám nepřijdou cizí, tak si tyto pasáže jistě užijete.

Velmi zajímavý je styl psaní samotného autora. Hodně mi to připomíná právě knihy jihoamerických autorů, nejvíce asi Marqueze, ale nejen jeho. Třeba jak často opakují celé jméno nebo skladba vět je hodně specifická. Kapitoly jsou poměrně dlouhé, každá je plná informací, takže to chce hodně pozorného čtenáře. Přiznám se, že první polovina mě ještě celkem bavila, tu druhou jsem dočítala z donucení, abych věděla, jak to skončilo…

Obálka knihy se mi fakt nelíbí a myslím si, že většinu čtenářů spíše odradí než zaujme. Tento román, který vychází z biografických prvků dvou slavných spisovatelů, není rozhodně pro každého. Věty jsou hodně hutné a druhá polovina knihy je plná detailů, jež to zbytečně zahušťují. Také je třeba znát trochu dějiny literatury, jinak si neužijete odkazy na ostatní autory a jejich díla. Já jsem z knihy docela zklamaná, asi jsem čekala něco jiného.

Za zaslání knihy ještě jednou děkuji nakladatelství Metafora a vy ji seženete na stránkách Grady. Máte rádi magický realismus? Četli jste nějakou knihu od výše uvedených autorů? Napište mi:-)

Vaše Čičulka

7 thoughts on “Géniové – recenze

  1. Helena

    Hani, Marqueze jsem vždycky četla moc ráda, docela by mě tahle kniha zajímala.
    Děkuji za tzip a přeji příjemný den. Helena

  2. Stáňa

    Já jsem ani od jednoho autora nic nečetla. Musím říci, že teď jedu dost v detektivkách a romantice – potřebuju něco, u čeho můžu do značné míry „vypnout mozek“ 🙂
    Co nemoc – už je ti líp?
    Hezký den

    1. ciculka Post author

      Ahoj Stáni,
      já mám taky nejraději detektivky a romance. Ještě to není nic moc, ale snad bych mohla na konci týdne do práce.

  3. Lucie

    Ahoj, neznám a už na základě popisu mi bylo jasné, že tohle není nic, co bych si chtěla přečíst. U knihy se chci odreagovat, nebo být v napětí, nikoliv dávat pozor a stejně se chvílemi ztrácet.

  4. Sabina

    Ahoj Haničko, pro někoho, kdo je alespoň trochu „z oboru“ to vypadá jako fajn čtení, ale já bych si knihu asi užít nedokázala. Magický realismus je pro mě už španělská vesnice a obecně klasiku moc nečtu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *