Krásný den,
ještě se musíme párkrát vrátit do Skotska k našemu povedenému putování. Po celém dnu v Edinburghu jsme konečně vyrazili na sever směrem k jezeru Loch Ness (o tom jsem psala už tady). Jakmile dorazíte na Vysočinu, přijdete si jako v ráji. Okolo vás jsou všude zelené pahorky, svěží louky, tu a tam nějaké lesíky , průzračné potůčky a kouzelná jezera.
Hned na první zastávce mi žáci koupila vtipnou skotskou čepici, kterou jsem pak nosila docela často, hodila se:-) Kolega měl trochu jiný střih, ale stejný design a byli jsme jasná dvojka:-D Myslím, že naši miláčkové ani nečekali, že ji budeme takto často nosit.
Po cestě k Loch Ness a Fort Augustus jsme se stavili i ve Fort William, kde jsou taky vidět jejich zdymadla. My jsme ale měli jiný cíl – plavbu po Loch Linnhe. Dříve to bývalo jezero, proto ten název. Dnes se jedná o záliv sahající od ostrova Mull k Fort William. Celková délka je 36 kilometrů a najdete v něm hned několik ostrůvků. Také zde ústí již zmiňovaný Kaledonský kanál.
Z jezera byl úžasný výhled na Ben Nevis, což je nejvyšší hora Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Najdeme ji v pohoří Grampiany cca 10 km od Fort William. Její výška je 1345 metrů a patří mezi tzv. Munros, což jsou skotské hory vyšší než 3000 stop. I když nás průvodce strašil, že hora nebude vidět, nakonec vyhrálo moje cestovatelské štěstí – vůbec nám nepršelo a byl krásně vidět i ten zploštělý vrcholek.
Byla jsem ve Skotku několikrát a nikdy jsme nevynechali plavbu po nějakém jezeře a pohled na Ben Nevis. Byla totiž škoda, to je vám asi jasné:-) Jak se vám zatím líbí skotská Vysočina? Napište mi:-)
Vaše Čičulka
Hani, mám pocit, že na skotské vysočině znám každý vřesový keřík díky knihám Petera Maye. Ale to je jen teorie, moc děkuji za tvou reportáž!
Skotská kostka vám moc sluší!!!
Přeji hezký den. Helena