Špína – recenze

Krásný den,

Barbora Bernátová je současná mladá slovenská autorka a její první román Dívka v mlze nám představil policistu Davida Meiznera. Nyní vyšlo volné pokračování, které se jmenuje Špína. Knihu vydalo nakladatelství Metafora a já jsem ji získala v rámci spolupráce.

oficiální popis:

Dva týdny před vánočními prázdninami je krajina v okolí Košic sevřená mrazem a čtveřice puberťáků se vydává bruslit do kamenolomu. Dvojité rande se ale z večerní romantiky rychle změní v noční můru, když se jedné z dívek zasekne brusle do lidských prstů trčících ze zamrzlé hladiny. Tělo patří Patriku Morovi, profesorovi z místního gymnázia, jehož studenti sice zbožňovali, zato mezi kolegy příliš oblíbený nebyl a ani jeho osobní život nebyl právě příkladný. Kapitán David Meizner spolu s mladým kolegou Dominikem rozmotávají složité předivo vztahů panujících na škole plné arogantních teenagerů a učitelů balancujících na pokraji nervového zhroucení. Ve hře je až příliš mnoho podezřelých i jedno hluboko pohřbené tajemství.

zdroj

moje hodnocení:

Příběh nás opět zavádí do Košic, kde panuje třeskutá zima. Čtveřice puberťáků objeví mrtvolu na zamrzlém kamenolomu. Vyjde najevo, že se jedná o učitele místního gymnázia. Patrik Mor je na jednu stranu neuvěřitelně oblíbený u svých studentů a některých kolegů, ale zároveň je tu zase početná skupina lidí, která ho bytostně nesnáší. Kromě toho je neustále nevěrný své manželce, kterou měl i nakazit HIV.

David tentokrát pracuje s kolegou Dominikem, který se na první pohled moc neprojevuje, ale později se prokáže jako dobrý parťák a taky celkem schopný rváč. Davida velká láska Ema se na něj zlobí a odjela pryč. Davidovi ale hodně chybí, takže jí neustále píše. Ona se občas ozve, a tak nenápadně přispívá do probíhajícího vyšetřování.

První díl mě bavil, i když mi občas vadila Davidova osobnost a jeho vyjadřování. V tom druhém jsem se už vysloveně bavila a užívala si to. Davidova postupná proměna od toho chlápka, co pro něj vztahy nejsou a Emu sice miluje, ale vlastně je to jen sex, až k tomu Davidovi, co se těší na nenarozené miminko a má pro něj už spoustu plánů; od jména až po koníčky. Davidovy myšlenkové pochody byly fakt vtipné a nejednou jsem se musela smát nahlas (dokonce i v čekárně na chirurgii, kde jsem byla).

Samotná zápletka je hodně dobře propracovaná a autorka nám neustále předhazuje všechny možné pachatele, kteří mají uvěřitelný motiv a nějakou příležitost k tomu, aby zlikvidovali Patrika. Samotný pachatel mě napadl až poslední třetině knihy a to rozluštění bylo sympaticky nepatetické a nakonec úplně jednoduché. Také oceňuji zápletku s HIV nakaženou postavou, tomu se většina autorů vyhýbá, ale Barbora Bernátová s tímto ošemetným tématem pracovala velmi dobře a citlivě.

Já jsem si Špína opravdu užila, měla jsem ji přečtenou za dva pracovní dny. Jestli nad ní váháte kvůli první dílu, tak druhý byl o parník lepší. Za zaslání knihy ještě jednou děkuji nakladatelství Metafora a vy ji seženete na stránkách Grady.

Znáte tuto slovenskou autorku? Četli jste někdy nějaký román, kde by byla HIV pozitivní postava? Napište mi:-)

Vaše Čičulka

8 thoughts on “Špína – recenze

  1. Helena

    Hani, autorku neznám, myslím, že už jsem o knize četla (že by u Stáni?).
    Děkuji za tvou recenzi a přeji klidný pátek. Helena

  2. Stáňa

    Hani, souhlasím, že zápletka byla dobrá, ale já se zatím pořád nesžila s Davidem a ani s novou postavou – s Dominikem. Na nervy mi lezli oba, David víc – na mne je moc sebestředný. Možná k tomu dojmu přispívá to, že je u valné části příběhu jeho vypravěčem…
    Hezký den

  3. Lucie

    Ahoj, autorku neznám, ale musím říct, že mě kniha dost zaujala, tu bych si ráda přečetla. Nicméně s několika denním miminkem to hned tak na návrat ke čtení nevidím:D

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *