Krásný den,
jedním z dalších recenzních výtisků, které se u mě doma v poslední době objevily, je novinka z edice 7 lásky. Kniha se jmenuje Všechny barvy noci a napsala ji francouzská spisovatelka Karine Lambertová. Knihu vydalo nakladatelství Metafora.
oficiální popis:
Pětatřicetiletý tenisový trenér Vincent má přijít během čtyř týdnů nečekaně a rychle o zrak. Co má s tak zdrcující diagnózou dělat? Jak se má vyrovnat s tím, že už nebude moci dělat milovanou práci? Má snad zapomenout na všechny své plány? A o koho v této chvíli může opravdu opřít?
Když se ve světě kolem něj začne smrákat a okolí se promění v překážkovou dráhu, nachází Vincent útěchu na venkově, ve starém dědečkově domě, kde kdysi prožil tolik šťastných chvil. Objevuje pomalý způsob dědečkova života, potkává se s místními lidmi a uvědomuje si sílu všech ostatních smyslů. Nachází opravdové přátelství a lásku a s tím i sílu a chuť prožít každý další den.
Všechny barvy noci jsou příběhem o odhodlání, rodinných poutech, vztazích i neobyčejné lásce za okolností, které většina z nás nikdy nepozná.
moje hodnocení:
Vincent má spokojený život. Jeho kariéra tenisového trenéra ho baví, má krásnou přítelkyni, s kterou plánuje společné bydlení (a potomka do budoucna), netrápí ho peníze, má hodného kamarádka… Vše vypadá dobře, jenže pak mu jeho lékařka řekne zdrcující diagnózu – do tří a ž pěti týdnů oslepne. Vincent s tím bojuje, má veliký problém to přijmout a najednou se jeho krásný život rozplývá v nedohlednu…
S touto diagnózou samozřejmě nemůže trénovat tenis, krásná přítelkyně už není jeho krásnou přítelkyní, rodiče se s jeho novou situací neumí vůbec vyrovnat. Naštěstí zůstal jeho dobrý přítel, který mu v prvních dnech pomáhal, podporoval ho, snášel jeho špatné nálady a měl s ním svatou trpělivost.
Vincent vše řeší útěkem na venkov, kde žil jeho dědeček, za kterým jako kluk jezdil pravidelně na prázdniny. Právě jeho dědeček byl pro něj vždy hrdinou, někým, na koho byl spoleh a kdo mu tak trochu suploval věčně nepřítomného tatínka. Venkovské prostředí, kde to měl vždy rád, ho uklidňuje. Znovu se zde setkává se starými přáteli z dětství, seznamuje se s novou neortodoxní sousedkou Coline a dalšími lidmi.
Docela mě překvapilo, jak rychle jsem knihu přečetla. Kapitoly jsou velmi krátké a docela netypicky jsou vyprávěny v přítomném čase, což tou dává až takový reportážní charakter. Vše je popisováno ve třetí osobě, vypravěč je naprosto distancovaný od děje, což je takové zvláštní.
Děj mapuje vlastně jen několik týdnů v životě Vincenta, ale jsou to samozřejmě ty týdny, které mu naprosto změnily život. Velmi citlivě, ale bez zbytečného patosu, jsou zde popsány zásadní momenty jeho přeměny – zoufalství, nevěřícnost, myšlenky na sebevraždu, rezignace, odevzdání, první pokusy o samostatnost a konečné přijmutí…
Kniha je zařazená do edice 7 lásky, takže i zde najdete romantickou linku, ale není na ní kladen důraz a je opravdu hodně jemná. Řekla bych, že mnohem důležitější je pohled na Vincentovu cestu k novému stylu života. Autorka pro napsání tohoto románu opravdu provedla důkladný výzkum mezi slabozrakými a slepými lidmi, takže vše působí autenticky a řekla bych, že se jí opravdu věrohodně povedlo vykreslit pocity člověka, který najednou přišel o zrak.
Řekněme si to na rovinu, tato kniha asi Nobelovu cenu za literaturu nezíská, ale myslím si, že by si jí měl přečíst každý, kdo neví, jak by se měl zachovat v situaci, kdy někdo blízký přijde o nějaký smysl, popřípadě když se nějakým způsobem změní…
Za zaslání knihy ještě jednou děkuji nakladatelství Metafora a vy ji seženete na stránkách Grady.
Vaše Čičulka
Ahoj, působí to na mě docela smutně, ale bohužel, i takové věci se v životě dějí a nejde jen o ztrátu zraku, ale i další problémy se zdravím, kniha ze života.
Ahoj,
přesně, život není vždy růžový. Podle mě je tento román přínosný právě tím posláním – jak neztratit chuť do života, jak si najít nějakou smysluplnou náplň.
Haničko, čteš hodně. Evidentně velmi závažné téma, ale chce to asi trocho lepší zpracování.
Měj příjemný víkend, Helena
Ahoj Helenko,
já čtu pořád:-) teď tu bude opravdu hodně recenzí na knihy, tak se to třeba bude hodit i jako inspirace na dárky (já dávám knihy moc ráda).
To vypadá na pěkné čtení, ale také pěkně smutné. Pro Vincenta asi nebude vůbec lehké se s touto diagnózou smířit, na druhou stranu věřím, že díky tomu přehodnotil své životní priority. Až se otevřou knihovny, tuto knížku bych si rozhodně ráda přečetla!
Ahoj, není to veselé, ale velmi dobře to zachycuje všechny problémy a není to zbytečně přikrášlené. Zároveň mi ale přijde, že je tam ta naděje, povzbuzení, to je podle mě důležité. Knihu si určitě přečti, jsem zvědavá na tvůj názor:-)
Hani, obdivuju, nejen kolik toho přečteš, ale i to, že stíháš recenze psát. Já tu mám pořád ještě tři restíky, o kterých jsem nenapsala (z toho jednu hodně dlouho).
Ahoj Stáni,
kdyby to bylo ideální, napsala bych recenzi na každou přečtenou knihu. Takto jsem ráda, že zvládnu recenzní výtisky a u ostatních knih sepíšu názor v článku o přečtených knihách:-) Teď tu bude recenzí na knihy hodně, obzvláště detektivky budou silně zastoupené, tak se to třeba před svátky bude hodit jako dárková inspirace:-)
Myslím, že tato knížka má právě předat hlavně to poslání, jak se s něčím takovým vyrovnat u sebe nebo ostatních. Aby se člověk vžil do toho druhého a pochopil ho. Určitě to muselo být zajímavé čtení. Já si to vůbec nedokážu představit.
WantBeFitM
Ahoj,
myslím, že jsi to přesně vystihla. Ta kniha vůbec není o milostném příběhu, ale o tom, jak se obyčejný člověk a jeho nejbližší okolí musí vyrovnat s tak těžkou životní situací. Když jsem to četla, tak jsem si také říkala, jaké by to bylo… Nemohla bych číst, sledovat filmy, obdivovat architekturu a krásné šaty, užívat si přírodu… Myslím, že by to bylo hodně těžké…
Haničko, kniha pro mě. Děkuju. Taky jsem nechtěla přijmout, zoufala si, litovala se, kopala kolem sebe, sama ochořela, až si uvědomila, ze nelze než prijmout a naučit se s tim žít a děkovat a vážit si každého dne. Nikdo nevíme, kolik jich ještě máme..
Díky, Haničko, kouknu po ní co nejdřív.
Krásné dny.
Bohunka
Ahoj Bohunko, za těmi slovy se ukrývá silný příběh. Doufám, že se ti kniha bude líbit, je napsaná hodně citlivě, ale povzbudivě. Jinak s tebou souhlasím, musíme si vážit každého dne, který máme. Měj se krásně:-)